|
Rubriky -
Povídky
|
|
Čtvrtek, 24 Listopad 2011 09:03 |
|
 Motto:
Mortui vivos docent
(Mrtví učí živé)
staré latinské úsloví
Když Kern vytáhl z moře na palubu prvního žraloka, nenapadlo ho nic lepšího, než nešťastnou parybu rozsekat na kusy, část masa naházet zpátky a ze zbytku udělat další návnady. Zabralo to a Steven se k němu rychle přidal. Dravci hlubin lačnící po mase svých soukmenovců připlouvali ze všech stran a pach krve je zbavoval rozvahy. Muži na bytelných udicích tahali z moře další a další tvory, kteří námořníkům všech dob ztělesňovali všechny smrtelné nástrahy oceánu. Uhýbali před jejich čelistmi vražednými i ve smrtelné agonii a utloukali je na palubě. Howard byl v rozpacích - k žralokům sice nechoval žádné zvláštní sympatie, ale tohle se mu příčilo, protože všechno, co patřilo k oceánu, mu připadalo svým způsobem posvátné. A takhle své přátele neznal. Na moři daleko od civilizace jakoby z lidí padaly zábrany a stávali se zase tím, čím byli doopravdy...
|
|
|
Rubriky -
Povídky
|
|
Neděle, 16 Květen 2010 20:44 |
|
 Na den, kdy zahlédl Velkou Tlamu poprvé, nikdy nezapomněl, přestože mu tehdy nebylo ještě ani devět let. Stalo se to toho roku, kdy si rodiče koupili chatu u jezera a o prázdninách tu s ním střídavě trávili své krátké dovolené, aby nemusel být celé dny sám v letně vylidněném městě. Nedokázal si už později moc přesně vybavit, jak netvor vypadal, ale pocit, který v něm zanechal, atmosféra, která ho provázela, to zůstalo.
Toho rána odcházejícího léta šel k jezeru jako už tolikrát před tím. Přitahoval ho podivný vodní vesmír začínající v tak bezprostřední blízkosti sluncem prosvětleného a důvěrně známého světa, ve kterém byl doma. Tady byl ještě břeh, chatové osady, pláže a lidský křik... a najednou tenká blanka a pod ní věčné ticho, zelenavé příšeří a studení němí tvorové s velkýma chladně opalizujícíma očima... Lehl si na dřevěné molo přístaviště a zadíval se na svůj stín na hladině. Tehdy to uviděl.
|
|
|
|
|
|
