Novákoviny

Přes 6 kilometrů hluboký vrt pod mořským dnem by měl proniknout zemskou kůrou a dosáhnout svrchního pláště - oblasti, která má zásadní vliv na pohyby zemské kůry."Pokud se nám podaří získat vzorky materiálu svrchního pláště, bude to pro nás představovat stejný vědecký poklad, jako byly horniny, které z Měsíce přivezly výpravy Apollo," uvedl Damon Teagle z University of Southampton, jeden z vedoucích pracovníků projektu. "Pomůže nám to objasnit nejen historii vývoje naší planety, ale také vztahy mezi jednotlivými vrstvami i samotnou podstatu pláště."

"Znalost složení hlubinných hornin je velmi důležitá," doplňuje jej Benoit Ilefonse z francouzské Montpellier University. "Jejich vlastnosti mají vliv na pohyb tektonických desek i na vznik magmatu, které trhlinami v kůře proniká vzhůru a v riftových zónách tvoří nové oceánské dno. Stoupavé (konvekční) proudy v plášťi mají rozhodující vliv na utváření povrchu Země."
"Je to i velká výzva pro inženýry," pokračuje dr. Teagle. "Ze dna moře hlubokého tři až čtyři kilometry bude nutné provrtat asi 6 kilometrů zemské kůry. Pak máme ještě v úmyslu dosáhnout dalších asi 500 metrů hloubky ve svrchním plášti."

Běh na dlouhou trať

V minulosti už se uskutečnily i hlubší vrty, než představuje připravovaný projekt - rekord drží ruský program označovaný jako SG3. V jeho rámci se na poloostrově Kola podařilo během 70. a 80. let minulého století dosáhnout hloubky přes 12 kilometrů. Při vrtech na pevnině ale není možné se současnými technologiemi dosáhnout pláště, protože pevninské kry jsou silné desítky kilometrů - obvykle od 30 do 60 km. Naproti tomu tloušťka oceánské kůry je jen několik kilometrů. Problém ale představují další kilometry vody nade dnem.

V 60. letech minulého století měl ambice provrtat oceánskou kůru americký Projekt Mohole, avšak neuspěl - podařilo se dosáhnout hloubky jen 183 metrů. Ukázalo se, že přesné spouštění vrtných tyčí ze speciálních lodí na dno v hloubce 3,5 kilometrů je příliš složité.

obr: Vrtáky budou muset být spuštěny do několikakilometrové hloubky a pak projít asi 6 kilometry zemské kůry. Dalších půl kilometru mají proniknout do svrchního pláště

Od té doby se dařilo výkony podmořských vrtných souprav zvyšovat. Roku 2005 geologové v rámci projektu Integrate Ocean Drilling Program dosáhli hloubky 2100 metrů pod povrchem mořského dna. Teprve současný projekt si ale klade za cíl proniknout celou kůrou a dosáhnout svrchního pláště.
Nový mezinárodní projekt bude běh na dlouhou trať. Má začít letos na jaře pokusnými vrty, které v první fázi postupně dosáhnou hloubky okolo dvou kilometrů. Vědci mají k dispozici moderní japonskou vrtnou loď Chikyu patřící výzkumné organizaci Jamstec, schopnou nést až 10 kilometrů vrtných tyčí. Vrtná věž se z její paluby tyčí do výšky 100 metrů.
K dosažení konečného cíle však bude třeba vyvinout řadu nových technologií a získat další finanční prostředky. Autoři projektu předpokládají, že to nebude před rokem 2018. Další komplikaci představuje i to, že Chikyu byla poškozena nedávnou vlnou tsunami. Přesto vědci věří, že okolo roku 2020 budou mít v ruce vrtná jádra obsahující horniny získané přímo ze svrchního plášťě.

 

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny/iHned

UPOZORNĚNÍ: Víc o hlubinách Země, vlivu hlubinných vrstev na zemětřesení a sopky i o výzkumu těchto jevů najdete v knize Smrtící sopky.

Pokud ji nemají ve Vašem knihkupectví, lze ji objednat na webu:

http://www.xyz-knihy.cz/smrtici-sopky.html

obr: Plášť tvoří převážnou část hmoty Země. Zahá od jádra až po poměrně tenkou kůru. Stoupavé (konvekční) proudy v něm pohánějí tektonické pohyby, mají vliv na zemětřesení a dávají sílu sopkám

You have no rights to post comments