Herní konzole, hry, v mobilu, budování civilizací nebo střílečky v supernadupaných pécéčkách jsou skvělé věci, byť nezřídka poněkud konzumní a občas ne právě levné. Nedávno jsem čistě náhodou objevil jiný druh elektronického hraní, který je na první pohled hodně nenáročný, trochu ujetý - a připomíná malé děti, které neznajíce ještě skutečné hodnoty věcí, dají před dokonalým autíčkem přednost střepům ze smetiště (nebo z onoho autíčka ty střepy udělají). Ta dětinská nenáročnost ale je za určitých okolností klamná, protože pro někoho může být právě tenhle druh hraní začátkem dlouhé a dobrodružné cesty.
Pravda je asi ten nejrelativnější pojem, jaký si lze představit. Současně je to i hodnota velice žádaná, nejen z důvodů morálních, ale především proto, že přes její znalost se lze dobrat k moci, majetku nebo zničení nepohodlných osob. Nepřekvapí proto, že existuje přístroj, který ji má hledat. O polygraf nesprávně nazývaný "detektor lži" se vedou spory už desítky let.
"Idea polygrafu je založená na přesvědčení, že některé fyziologické hodnoty organismu jsou závislé na tom, zda sledovaná osoba mluví pravdu," říká Steven Aftergood z Federace amerických vědců. "Nejsem si však jistý, zda je to pravda. Možná to platí u normálních osob, mnohem méně jistoty však máme u psychopatů a jinak mentálně abnormálních lidí," dodává.
Michail Puchkov z Petrohradu tajně stavěl ponorky na svém dvorku už za Brežněvovy éry - a když se s jednou z nich pokusil doplout za železnou oponu, skončil místo toho v železné síti narafičené komunisty na podobné ptáčky. Pak ale naštěstí přišla perestrojka a KGB Puchkova místo do ťurmy poslala studovat lodní stavitelství. Ponorky si na dvorku staví dál, jen čím dál větší a už ne šlapací, ale s motory a plné elektroniky.
Budovy Světového obchodního střediska nebyly jen obyčejné mrakodrapy - od samého počátku je autoři idei jejich stavby zamýšleli jako symbol. Jejich pád způsobený hrstkou odhodlaných teroristů proto vzbudil řadu otázek.
"WTC bylo víc než jen budovy," napsal historik architektury David Johnson. "Zrodily se v časech, kdy budoucnost New Yorku byla nejistá a ony mu vrátily sebedůvěru. Brzy se staly jeho symbolem."
Když se autora architektonického návrhu Dvojčat Minoruho Jamasakiho zeptali, proč chce dvě stodesetipatrové budovy, přestože by stačila jedna dvěstědvacetipatrová, odpověděl prostě: "Nechci ztratit lidské měřítko."
