Novákoviny

Významnou postavou počátků alchymie je Zósimos z Panopole žijící na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu, který je považován za autora nejstarších známých alchymických textů. Před ním ale byla ještě jiná osobnost, která ho do tajů tohoto umění zasvětila. Někoho možná překvapí, že šlo o ženu, přestože většina lidí si pod pojmem alchymista představí spíš poněkud zanedbaného muže v černém plášti. Jmenovala se Marie a pozdější autoři ji jmenovali jako Marii Židovku nebo Marii Prorokyni, aby ji odlišili od dvojice Marií, hrajících roli v počátcích křesťanství - nikoliv náhodou ve stejné zeměpisné oblasti, kde se rodila i evropská alchymie.

Představa dvoumetrového bobra vyhlíží poněkud šíleně, přesto takoví tvorové žili v Severní Americe ještě ve stejné době, kdy lidé. Společně s nimi se kontinentem potulovali třímetroví pásovci (glyptodonti), obří lenochodi, mamuti a další velcí savci (tzv. megafauna), které dnes známe už jen z knih o paleontologii. Důvod, proč megafauna před nápadně rychle vymizela, je mezi vědci předmětem dlouhodobých sporů. Nechybí ani hypotéza, podle které šlo o stejnou katastrofu, která stála u vzniku legendy o tajemné Atlantidě.

Trosky a Houska nejsou jedinými hrady, kde pověsti mluví o něčem na způsob časoprostorové brány, podobné pověsti se vyprávějí i o Blanseku v Moravském krasu. Jedním z projevů má být objevování se jakýchsi černých rytířů a dalších podivných postav z jiného světa.

Starověký Egypt dýchá ponurou mystikou, tajemstvími a kouzly: mumie, pyramidy, hrobky, kletby mrtvých vládců... Tím, čím jsou pro dnešní milovníky záhad mimozemšťané, tím byli pro jejich předchůdce v 18. a 19. století dávní Egypťané. Ale nejen to: alchymisté a esoterikové od středověku až po současnost považují zemi na Nilu za pravlast tajného vědění a její kněze za své
duchovní praotce.