Novákoviny

Brama Stokera asi není potřeba moc představovat - stačí říci "Drakula" a každý ví, že jde o otce-zakladatele modernho hororu. Také v případě méně známého románu Klenot sedmi hvězd spisovatel žijící v letech 1847 až 1912 prošlapával cestu jiným: je to jeden z prvních "egyptologických" hororů a nechybí v něm prakticky nic, co se od té doby objevuje v nesčetných knihách a filmech s touto tématikou: mumie, hroby, síly, které nejsou z tohoto světa…

Na to, když kniha začíná podrobnou mapou nějaké imaginární země - nezemě, začínám být trochu alergický, protože tahle manýra pronásledující především žánr fantasy už je poněkud inflační. Flynnův Eifelheim sice mapou začíná také, čtenář ale rychle zjistí, že to má svůj opodstatněný důvod. Nejen proto, že mapa se týká zcela reálné oblasti Německa, ale především proto, že kniha je plnokrevná sci-fi v tom nejlepším slova smyslu. Což také znamená, že děj vychází z historických faktů a poznatků vědy. A abychom o tom ani na okamžik nezapochybovali, je na konci knihy také kapitola podrobně popisující a vysvětlující reálie, které autor použil. Je jich opravdu hodně - a přesto se na jejich základě podařilo vytvořit příběh nabízející vše, co k žánru patří - od mimozemšťanů až po cesty časem.

Cestování časem je ve sci-fi klasika. A není divu, že autory stále láká, protože jim umožňuje zábavnou hru, kterou si historikové nemohou dovolit, totiž, co by bylo, kdyby. Přesně z téhle kategorie jsou i Scarrowovi Jezdci časem: spatříme USA pokořené a dobyté armádami vítězící Třetí říše. Což sice také není moc originální, nejednoho čtenáře ale asi překvapí, že velitelé invazní armády nejsou takoví ti prvoplánoví nacističtí padouši...