Novákoviny

Vladimír Liška je mezi lovci záhad známý především z projektu Záře, který se zabýval sledováním UFO. Kromě toho ale publikoval také řadu textů o jiných záhadách a o historii. Nyní nakladatelství Alpress uvádí na trh jeho novou kniha Tajemství českých kronik, pověstí a mýtů.

Česká historie je sama o sobě obrovské téma. Jednak proto, že jakákoliv minulost bývá plná záhad už jaksi ze své podstaty - obvykle čím starší, tím záhadnější. Ale také proto, že v případě historie české to platí dvojnásob, protože byla mnohokrát účelově zkreslována, zamlčována a přepisována. To, co dnes mnozí pokládají za reálnou historii, tak je v lepším případě mýtus, v horším lež, nemající s realitou nic společného.

V jedné z kapitol autor přímo říká: "Historická realita bývá někdy posuzována černobílým viděním naší národní minulosti a právě případ Koniáše patří mezi ty kauzy, které svědčí přinejmenším o kontroverznosti pojímání některých událostí naší historie."

O to je téma zatím poslední Liškovy knihy přitažlivější: už kvůli tomuto přístupu stojí za to ji číst. Kromě toho tu je ale také ledacos navíc, tajemno, dramata, vraždy, politické intriky, přírodní katastrofy...

Autor si do knihy vybral náměty, které pocházejí jak z kategorie "klasických" záhad, tak i z témat zasutých pod nánosem účelového falšování nebo zamlčování. Tajemní sami o sobě bezpochyby jsou alchymisté, pověsti o Blaníku, golem, strašidelné hrady, nebo vše co souvisí s ďáblem. I když jde o témata nikoliv nová, každé je zpracováno pečlivě, do hloubky a s odkazy na málo známé prameny, takže čtenáře příjemně překvapí. Autor se také vždy pokouší o vysvětlení - ale decentně a s otevřenými dveřmi i pro jiné hypotézy.

Do druhé kategorie kontroverzních a v minulosti ideologicky překrucovaných témat zde patří především husité a jezuitský páter Koniáš, svým způsobem ale jistě také povídání o svatováclavské legendě. Autor se nebojí jít pod povrch účelových mýtů a vynášet na světlo skutečnosti, které mnohé čtenáře hodně překvapí - a leckteré odchovance Jiráska a školství podle Zdeňka Nejedlého možná i nepříjemně.

Proto Liška obvykle včas přispěchá s druhým pohledem, nebo aspoň historickým hodnocením, které otupí hrany. Ne vždy a ne každý s nimi bude souhlasit (například tvrzení, že "rozhodující role v boji s čarodějnictvím náležela inkvizici" je přinejmenším zjednodušené). I tak je ale boření historických lží a předsudků jedním z největších kladů knihy; zvlášť v době, kdy některé z nich už zase začínají být ideologicky zneužívány.

Kromě těchto dvou kategorií tu je ještě třetí okruh témat týkající se dějů o nichž obvykle  víme jen málo a chtěli bychom vědět víc. Logicky pocházejí z nejstarších časů, v nichž se psaná historie mísila s ústní tradicí - a dnes už je těžké rozeznat, co je co. To platí třeba o dívčí válce, Horymírovi, vládcích Velké Moravy nebo o svatém Prokopovi, takže nepřekvapí, že mnohokrát tu zazní i jméno kronikáře Kosmy a dalších středověkých zdrojů, z nichž přepisy lidové slovesnosti pocházejí.

Zajímavým doplňkem pak je chronologický přehled vybraných kronikářských zápisů o přírodních pohromách a neobvyklých jevech v závěru.

Kniha je faktograficky velmi zajímavá a čtenářsky přitažlivá. Nelze se nad ní ubránit myšlence, že každá z jejích poměrně krátkých kapitol by vydala na samostatnou publikaci. Což je asi také příčina jediné výtky, kterou by k Tajemství českých kronik snad bylo možné mít: rozsahové omezení vede k určité strohosti. I tak se ale čtenář nad jejími stránkami pobaví i poučí zároveň. Což je v případě historických témnat obzvlášť záslužné, protože - jak říká jedno moudré úsloví - národ, který nezná svou skutečnou historii, je odsouzen k jejímu opakování. A to by v našem případě vůbec nebylo hezké.

Jan A. Novák

Bibliografie:

Liška, V.: Tajemství českých kronik, pověstí a mýtů. Frýdek místek, Alpress 2014, 180 s.

You have no rights to post comments