Novákoviny

Ještě poměrně nedávno to mohlo vypadat jako vtip: Indové na Marsu. Od zítřka se tomu ale už možná nikdo nezasměje, protože na indické startovací rampě stojí raketa se sondou jejímž konečným cílem je právě Rudá planeta. Tedy destinace, při jejímž dobývání zatím moc neuspěli ani Rusové a Japonci a i Američané tu občas dostali na frak. Zda uspěje Indie, to se dovíme až po několik měsíců trvajícím letu. Už teď se ale můžeme podívat na dlouhou a impozantní cestu, kterou indická kosmonautika v minulých desetiletích urazila.

 

Že indický meziplanetární výzkum je třeba brát vážně, to svět ví přinejmenším od 22. října 2008, kdy vzlétla lunární sonda Chandrayaan 1. Jak je možné, že rozvojová země předstihla japonskou kosmonautiku, začíná dohání evropskou a netají se s ambicemi, za něž by se nemuselo stydět ani Rusko?

Posvátné krávy, náboženské pogromy a hlad na straně jedné, nejvyspělejší technologie na straně druhé - to je dnešní Indie. Na první pohled bizarní koktejl, ale jen pro ty, kdo už si nepamatují, že i Sovětský svaz na vrcholu své kosmické slávy nabízel podobný obraz. Cesta ke hvězdám stále ještě není výsledek chladné rozvahy, ale spíš ctižádosti, jak o tom vypovídá také pilotovaná astronautika Spojených států potácející se od nikud nikam od chvíle, kdy ztratila svého největšího soupeře.

Indii ale ctižádost nechybí, stejně jako Číně a mnoha dalším zemím, které jsme ještě nedávno nazývali rozvojové.

 

Demonstrace ctižádosti a síly

Vlastní program výzkumu Měsíce Indie oficiálně vyhlásila teprve roku 2003, ale když některá prohlášení se objevila v tisku už o dva roky dřív. Její představitelé se ani moc netajili tím, že jde především o prestižní záležitost. Tehdejší předseda vlády Atal Behari Vádžpejí například prohlásil, že "lunární let bude skvělou ukázkou schopností indické vědy". Indičtí veřejní činitelé také doufají, že případný úspěch by mohl prohloubit pocitu občanské vzájemnosti v zemi, kterou rozdělují bolestné náboženské, národnostní a společenské propasti. Symbolika je pro Indy o to významnější, že už hrdinové starověkých indických eposů cestovali v létajících kočárech po nebesích.

V praxi to znamenalo především demonstrovat schopnost postavit dostatečně silnou raketu a její pomocí úspěšně vypustit satelit k Měsíci - pro který však indičtí vědci neměli odpovídající vědecký program. Obratem proto nabídli účast jiným zemím, čímž zabili dvě mouchy jednou ranou: mise nabyla na významu a většina zájemců navíc za letenku k Měsíci pro své přístroje také slušně zaplatila. Ozvalo se asi dvacet zemí, místo pro své zařízení na palubě nakonec dostala americká kosmická agentura NASA, evropská ESA a jeden bulharský přístroj. Ten dokonce letěl zadarmo

Tři evropské zařízení byla z větší části vlastně jen duplikáty přístrojů, které zbyly po misi SMART-1 z roku 2005. Nejde tedy o nijak převratné experimenty, tím spíš, že hlavním posláním malého evropského satelitu tehdy bylo ověřit možnosti nového iontového pohonu a vědecký náklad byl jen jaksi navíc. Hlavním posláním bude mapování povrchu a zkoumáním jeho chemického složení.

Naproti tomu účast NASA není z minulosti, ale spíš směřuje do budoucnosti - agentura si tu ověřovala nové přístroje a připravovala půdu pro své příští výpravy. Šlo o dva vědecké komplexy: Moon Mineralogy Mapper poskytl podklady pro zatím nejpodrobnější geologickou mapu povrchu, zatímco radar Mini-SAR hledal vodní led v polárních oblastech. Vedle vědeckých cílů (studium historie Měsíce) jsou tu tedy zřetelně vidět už také přípravy pro budování trvalé základny a pozdější ekonomické využití. NASA také misi Chandrayaan 1 poskytla komunikační podporu a zajistila sledování letu.

Někteří komentátoři ale naznačili, že za podporou indického kosmického programu nebyly jen vědecké zájmy. O rakety, vesmír a podobné hračky se zajímají i další země této výbušné oblasti, zejména Čína, ale také Severní Korea, Pákistán a Írán. Přitom jejich vztahy s Indií rozhodně nejsou idylické. USA mají zájem na tom, aby jediná regionální mocnost s jakž takž demokratickým zřízením nehrála na poli technologií druhé housle. Technologie i platby za vědecký náklad jsou pro indický kosmický program jistě příjemným povzbuzením.

 

Není to jen Měsíc

Indický let k Měsíci byl překvapením jen pro nezasvěcené, protože ve skutečnosti si tato země už dlouho vede v dobývání vesmíru přinejmenším stejně dobře jako vyspělé Japonsko. V mnoha ohledech dokonce i lépe. Země má nejen rakety schopné dopravovat satelity na nízkou oběžnou dráhu s malým sklonem k rovníku, ale může vypouštět družice také na polární dráhu a dokonce i na geostacionární dráhu ve výšce 36 000 kilometrů.

Roku 2004 nastoupil do operačního provozu zatím nejsilnější indický nosič - padesát metrů vysoká raketa GSLV (Geosynchronous Satelite Launch Vehicle). Na nízkou dráhu dokáže dopravit náklad o hmotnosti pěti tun, zatímco na geostacionární dráhu umístí půldruhé tuny. Připravuje se verze GSLV MkIII, jejíž nosnost by už měla stačit i na pilotované kosmické lodě nebo na sondy k planetám. Lunární automat Chandrayaan 1 do vesmíru vynesla raketa PSLV (Polar Satelite Launch Vehicle).

Asi nejzajímavějším experimentem indického původu na palubě Chandrayaan 1 bylo zařízení zvané Moon Impact Probe (MIP). Šlo vlastně o miniaturní sondu, která se od hlavního satelitu oddělila ve výšce 100 kilometrů nad povrchem Měsíce, aby o 18 minut později dopadla na jeho povrch. Kromě indické vlajky (což u kosmonautických pamětníků jistě vyvolalo vzpomínky na první sovětské lunární sondy) nesla také přístroje, které těsně před nárazem analyzovali prostředí v bezprostřední blízkosti povrchu.

Hlavním smyslem třicetikilového modulu ale bylo to, že exploze při srážce vymrštila do prostoru částečky měsíční půdy. Jejich složení pak zjišťoval spektrometr na sondě obíhající kolem Měsíce.

Pro Indii misí Chandrayan 1 zájem o Měsíc rozhodně neskončil. Někdy v poměrně blízké budoucnosti by tam chtěla vysadil pohyblivého robota, který bude sbírat a analyzovat vzorky půdy a výsledek předávat orbitálnímu modulu Chandrayaan 2. O vývoji roveru Indie podepsala smlouvu s Ruskem.

Země pod Himálajemi ale chce na Lunu vysílat i lidské posádky. Že nejde jen o zbožné přání, o tom vypovídá celá řada aktivit indické kosmické agentury ISRO, jejíž kosmonauté už létali v amerických i ruských lodích. Roku 2003 zahynula indická astronautka Kalpana Chawla na palubě raketoplánu Columbia.

Indie také cílevědomě kráčí za vlastním strojem pro lety s posádkou. Loni v lednu se z kosmu se na Zemi úspěšně vrátil půltunový modul, který tak otestoval nejnáročnější fázi letu pilotované lodi. Následovat by měl experimentální satelit Země s návratovou částí označovaný jako SRE (Space capsule Recovery Experiment). Pak už přijde na řadu skutečná loď pro pilotované lety, kterou by měla  vynášet již zmíněná raketa GSLV III. Její nosnost stačí na dopravu přibližně desetitunového stroje na nízkou oběžnou dráhu. Indickou vlajku by měli kosmonauté vztyčit na Měsíci okolo roku 2020, tedy přibližně v době, kdy se tam chtějí vrátit také Američané a dříve než tam budou kosmonauté z dalších zemí. Zatím se sice nezdá, že je to reálné, překvapení ale nejsou vyloučena.

 

přílohové texty

Mise Chandrayaan 1 - základní údaje

start: 22. října 2008

nosná raketa: PSLV (Polar Satelit Launch Vehicle)

doba letu k Měsíci: 5,5 dne

hmotnost sondy: 523 kg

rozměry: 1,5 x 1,5 x 1,5 m

výška oběžné dráhy: asi 100 km

předpokládané trvání mise: 2 roky

program: mapování, geologie, hledání vody

zdroj energie: solární panely 700 W

příslušenství: penetrátor pro dopad na povrch

náklady na projekt: 80 až 90 milionů dolarů

 

 

 

Indický kosmický program v datech

1962 - Založena Indická národní komise pro kosmický výzkum (INCOSPAR) a zahájeny práce na budování kosmodromu TERLS v Thumbě

1963 - Z Thumby vypuštěna první sondážní raketa

1969 - Založena Indická organizace pro výzkum vesmíru (ISRO)

1975 - Vypuštěn první indický satelit (Aryabhata)

1979 - První (neúspěšné) vypuštění satelitu pomocí rakety SLV-3

1980 - Raketa SLV-3 dopravila na oběžnou dráhu satelit Rohini RS-1

1984 - Indický kosmonaut Rakesh Sharma v ruské kosmické lodi Sojuz T-11

2003 - Při havárii amerického raketoplánu Columbia zahynula indická astronautka Kalpana Chawla

2004 - První úspěšný operační start výkonného nosiče GSLV

2007 - Otestován návratový modul

2008 - Lunární sonda Chandrayaan 1

 

Jan A. Novák

Sestaveno z mých článků pro Lidové noviny a Hospodářské noviny

 

You have no rights to post comments