Novákoviny

Jediný kus skály stačí na to, aby všechny dnešní starosti lidstva najednou vypadaly úplně bezvýznamné a směšné. Ani nemusí být moc velký. Stačí, když přiletí z oblohy správnou rychlostí pod správným úhlem. Jeden takový právě prolétá kolem a nejtěsněji nás má míjet v pátek 15. února. Tenhle asteroid je tak malý, že si nevyloužil ani pořádné jméno - má jen katalogové označení 2012 DA14. S průměrem okolo 45 metrů ani ve víc nemůže doufat. Pro srovnání: přibližně stejně velká je Socha svobody v New Yorku bez podstavce. Tedy v kosmických měřítkách nic moc. Ale rychlost, kterou se pohybuje, mu dává sílu menšího jaderného arsenálu.

 Když všechno půjde dobře, bude se 2012 DA14 během pátku a soboty ráno pohybovat po obloze velkou rychlostí z jihu k severu a k největšímu přiblížení dojde okolo 19:26 hodin světového koordinovaného času (UTC), tedy asi v půl deváté večer našeho času. Mine nás v té chvíli o pouhých 27 tisíc kilometrů. Nejenže přitom proletí mezi Zemí a Měsícem, ale "podletí" dokonce i telekomunikační a meteorologické satelity umístěné na geostacionární dráze (dráha nacházející se 36 tisíc kilometrů nad rovníkem, kde mohou satelity "stát" nad jedním místem zemského povrchu). Víc o jeho objevu se můžete dočíst v jiném našem článku zde.

Jako tisíc Hirošim

Navzdory velmi těsnému přiblížení zůstane vetřelec pro lidské oko bez dalekohledu neviditelný, na pozorování by ale měl stačit obyčejný triedr. Zájemci o pohled na vetřelce si musí přivstat, protože na obloze severní polokoule se objeví až k ránu následujícího dne.

"Je to historicky nejbližší zaznamenané přiblížení asteroidu, " konstatuje Mike Wall, komentátor serveru Space.com.

Astronomové považují srážku tohoto tělesa se Zemí za prakticky vyloučenou. Co by se ale stalo, kdyby se spletli? A budeme mít takové štěstí i v případě dalších blízkých setkání tohoto druhu?

Britská Purdue University umístila na svůj web program, který umožní snadno zjistit, co člověka v případě srážky Země s kosmickým tělesem čeká a nemine. Stačí zadat místo dopadu, místo kde se hodláte nacházet, velikost vetřelce a další vstupní parametry - a máte svůj osud před sebou jako na dlani.

obr: Takovou zkázu po sobě roku 1908 zanechala záhadná tunguzská exploze. Někteří astronomové věří, že ji způsobilo těleso podobné asteroidu 2012 DA14

Pokud by se tedy asteroid 2012 DA14 přece jen utrhl z kosmického řetězu a narazil do Země tam kde teď jste, mohli byste si z diáře vyškrtnout dnešní program a místo něj si tam napsat třeba tohle: těleso se sice rozpadne už krátce po vstupu do atmosféry, přesto dokáže vyvolat efekt srovnatelný s explozí jaderné pumy o síle asi 2,5 megatun TNT...

Přibližně tolik se přisuzuje záhadné explozi, k níž roku 1908 došlo na Sibiři v oblasti říčky Tungusky. Za pachatele většina vědců považuje kosmické těleso velké asi jako 2012 DA14 (i když to není moc doložené a také odhady ekvivalentu TNT sibiřské exploze se u různých autorů liší i o řád). Nejčastěji se udává, že ničivý efekt tehdy odpovídal asi tisícovce pum svržených na Hirošimu a způsobil destrukci lesa na ploše 2150 čtverečních kilometrů. Naštěstí šlo o neobydlené území, protože případná procházka takovým lesem v onu chvíli by určitě nebyla moc zdravá.

Potíž je, že o tělese jménem 2012 DA14 vlastně skoro nic nevíme. Například rozměry a hmotnost vědci asteroidů odhadují jen podle toho jak odrážejí světlo. Ve většině případů se trefí, přesto nejde vyloučit, že asteroid je extrémně tmavý, má nepravidelný tvar atd. - a pak by ledacos bylo jinak.

Nabízejí se tedy i jiné varianty - například ta nejhorší, při níž by případný vetřelec byl ze železa (což mnohá kosmická tělesa jsou) a dopadl velkou rychlostí skoro kolmo. Pak by těleso o rozměrech 2012 DA14 vyhloubilo kráter o průměru přes dva kilometry a způsobilo zemětřesení o síle 6 Richterovy stupnice. Exploze o ekvivalentu asi 300 megatun TNT by obyvatelům území velikosti Francie dala názornou představu o obsahu pojmu "lokální jaderná válka". O důsledcích následného zhroucení infrastruktury a zásobování ani nemluvě.

Blízká setkání nebezpečného druhu

Naštěstí víme celkem bezpečně, že dnes asteroid 2012 DA14 Zemi mine. Vrátí se až 16. února 2110 a i pak bude pravděpodobnost srážky velmi malá - odborníci ji odhadují na 1:7,7 miliardám. Přesto nelze nad tímto setkáním mávnout rukou. Lidstvo dlouho žilo v představě, že kosmické bombardování je vzácné a dinosauři prostě jen měli smůlu. Jak se ale zdokonalují metody pátrání, ukazuje se, že smrtící projektily těsně míjejí Zemi velmi často.

obr: Sluneční soustava je plná kosmického kamení a mnoho asteroidů křižuje i oběžnou dráhu Země (tzv. NEO - Near Earth Objects). Jejich dráhy se často mění vlivem nejrůznějších faktorů

Klasickým případem je těleso zvané 2001 YB5, které v prosinci 2001 objevili astronomové z hvězdárny na kalifornském Mt. Palomar. Mělo průměr asi 300 m a 7. ledna 2002 minulo Zemi ve vzdálenosti 830 000 km - tedy asi dvakrát dál než je Měsíc. V případě zásahu by způsobilo totální destrukci do 300 km od místa dopadu, ničivé následky by zanechalo v kruhu o poloměru 800 km. Dokázalo by tedy zlikvidovat zemi velikosti Francie, na dlouho ovlivnit počasí a položit tak na lopatky světovou ekonomiku.

Velkou pozornost vědci věnují také přibližně stejně velkému asteroidu Apophis, který bude těsně míjet naši planetu roku 2029 a znovu se vrátí 13. srpna 2036. Výsledky prvních měření jeho dráhy naznačovaly, že druhé setkání může skončit Apokalypsou s pravděpodobností 2,4 procenta, což je docela hodně. Pozdější zpřesnění dráhy sice tuto možnost vyloučilo, někteří astronomové ale přesto radí k opatrnosti. Těleso může změnit dráhu v důsledku nestejnoměrného zahřívání Sluncem (tzv. Jarkovského efekt), nebo se rozpadnout na víc kusů - a pak by se z něj stal kosmický kulomet.

Dnes už jsou v rámci programů sledování nebezpečných těles pod dozorem stovky asteroidů, jejichž dráhy se blíží Zemi. Zatím největší obavy vzbuzuje asteroid 2007 VK184 objevený v listopadu 2007. Podle toho, co o něm zatím astronomové stačili zjistit, by měl 3. června 2048 proletět kolem Země ve vzdáleností pouhých 4800 kilometrů, což znamená pravděpodobnost 1:1820, že někomu spadne na hlavu. Problém komplikuje skutečnost, že se často přibližuje k Marsu a Venuši, takže jeho dráha ještě může překvapit. Má se za to, že měří asi 130 metrů.

Na katastrofu, která by způsobila totální zánik našeho světa, by ale bylo potřeba tělesa mnohem většího - má se za to, že asteroid, který zahubil dinosaury, měl průměr asi 10 kilometrů. Na ukončení historie složitě strukturované technické civilizace však nejspíš stačí i mnohem menší kus kosmického kamení. Podle jedné teorie odstartovaly stěhování národů a zánik antické kultury klimatické změny způsobené v 5. století pádem malého asteroidu kamsi do oblasti severního Atlantiku.

V současnosti existuje řada programů vyhledávajících tělesa křižující dráhu Země (tzv. NEO - Near Earth Objects). Neexistuje však jediná vyzkoušená metoda, jak případné hrozbě dopadu zabránit. A ty navržené se s postupujícím úpadkem astronautiky stále více propadají do oblasti sci-fi.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny - Víkend

You have no rights to post comments