Novákoviny

Bolí vás hlava, zlobí žlučník a děti, pradědeček umřel na infarkt? Nevěšte hlavu, stačí zavolat senzibila, který pomocí citlivého kyvadélka (pružiny, drátu, nebo péra ze staré matrace) odhalí geopatogenní zonu, doporučí přestěhovat postel, nebo prodá krabičku se dvěma vyřazenými tranzistory - a vy můžete opět plni důvěry vykročit směrem k šťastným zítřkům...

Tak nějak dnes bohužel vypadá nejčastější uplatnění principu, kterému se už od nepaměti říká virgule, nebo kouzelný proutek. Moderní doba sice dodala nové, odborněji znějící názvy a nové tvary, či materiály, princip však zůstává týž. Tak jako v případě mnoha jiných dosud ne zcela objasněných jevů i virgule se dnes chopili především schopní (či všeho schopní) obchodníci, pomatení vizionáři, nebo vyslovení podvodníci. Znamená to však opravdu, že jde o cosi, co ve skutečnosti neexistuje?

Indiskrétní kamera

Základem virgule je vždy předmět, který držíte v ruce (nebo v obou rukách) v mimořádně nestabilní poloze. Klasickým příkladem je starodávný proutek ve tvaru vidlice, jejíž rozeklané konce máte v sevřených dlaních s palci od sebe, což již samo o sobě vás nutí ramena vidlice ohýbat, aniž byste to vědomě chtěli (schválně, zkuste sevřít ruce v pěst dlaněmi nahoru, palci od sebe a malíkové hrany tlačte od těla - jak dlouho to vydržíte?).

obr: Proutek je v ruce v mimořádně nestabilní poloze, k pohybu mu stačí sebemenší impuls

Foto: Jan A. Novák

Čím pevněji svíráte pěsti, tím více se prohnutý proutek snaží obracet v dlaních, což může být pro slabší povahy velmi působivý zážitek, nevypovídá však zatím většinou o ničem jiném, než že se ohnutý pružný materiál snaží narovnat.

U modernějších "duchovních nástrojů" je to ještě jednodušší: kyvadélko na dlouhé niti se pochopitelně mohutně rozkmitá i při sebenepatrnějším třesu ruky, u vinuté pružiny stačí nepostřehnutelně pootočit jediným závitem, aby se celé těleso začalo divoce hadovitě kroutit (opět doporučují vyzkoušet, při troše cviku tím můžete dobře bavit společnost na večírcích). U různých tvarů ohnutých drátů to je ještě jednodušší, stačí jen málo sklonit ruku.

Když si pozorněji prohlédnete videozáběry z akcí mnoha současných senzibilů (doporučuji třeba záznam z úspěšného pořadu o záhadách jihlavského podzemí, který kdysi odvysílala Nova), zjistíte že se s tím obvykle vůbec nepářou - pohyby ruky jsou více než zřetelné. To klasická virgule byla v tomto ohledu mnohem diskrétnější, protože k výrazné změně polohy nepotřebuje pohyb ruky, ale mnohem méně nápadný tlak prstů. Je s podivem, že senzibilové předvádějící se před kamerami na to ještě nepřišli...

Psychotronici vysvětlují pohyby rukou tím, že kyvadélko je vlastně jen jakýsi indikátor (případně zesilovač) čehosi, co se odehrává v těle (u idealisticky orientovaných osob pochopitelně spíše v "duši") senzibila. Problém ovšem je, že nejen pozorovatel, ale většinou ani senzibil nemá sebemenší možnost rozpoznat, co je nevědomé a co je docela obyčejný podvod.

Anténa pro informační pole?

Za exhibicemi současných podvodníků či pomatenců ovšem snadno zanikne skutečnost, že virgule existuje už tisíce let. Je doloženo, že ji používali staří Egypťané a znali ji běžně v Číně v 1. stol. n. l. Keltští druidové ji dali podobu vavřínové větve, virguli znali také Etruskové.

obr: Jednou z častých podob virgule je pružina

Foto: Jan A. Novák

Nezříkají se jí při hledání vody, rudných ložisek či tektonických zlomů někdy ani moderní geologové disponující drahými citlivými přístroji. Dnešní proutkaři ovšem na tom jsou podstatně lépe než jejich dávní předchůdci - ani ne tak teoretickým vybavením, protože zatím neexistuje žádná přijatelná fyzikální teorie, která by chování virgule uspokojivě vysvětlila - jako spíš společenskou atmosférou. Dnes už se nemusí obávat hranic Svaté Inkvizice, na nichž mnohdy končili svou kariéru jejich předchůdci, ani pohostinnosti Bastily, v níž dostala příležitost v klidu rozvíjet své proutkařské teorie roku 1632 Martina de Berterau.

Uplynulá desetiletí byla ve znamení poměrně intenzivního výzkumu, protože případné možnosti praktického uplatnění (i vojenského) jsou značné. I přesto se však nepodařilo docílit jednoznačných výsledků, které by dovolily jev objasnit - postupně bylo nutné vyloučit působení magnetických, elektrických i gravitačních anomálií, radioaktivity a dalších známých fyzikálních mechanismů. Dnes psychotronici tvrdí, že proutkař reaguje na jakési všeobecné informační pole, což ovšem není vysvětlení, protože existence takového pole rovněž není dokázána.

Přesto tyto experimenty přinesly jeden závažný výsledek. Když vědci nechali lidi, kteří sami sebe označovali za proutkaře, hledat jim známá, ale senzibilům utajená místa, kde v podzemí proudila voda, ukázalo se, že většina těchto osob vykazuje naprosto nahodilé výsledky. Mezi nimi však bylo určité procento jedinců (podle ruských údajů asi 20 procent, podle německých pouze něco mezi 1 a 5 procenty), jejichž výsledky se statisticky významně lišily od pouhého hádání...

Vše tedy nasvědčuje, že fenomén kouzelného proutku opravdu existuje, byť se v celé populaci objevuje v naprosto mizivém zastoupení. Dnešní exploze "tržních senzibilů" však paradoxně vede k tomu, že jakýkoliv pokus o seriozní výzkum je předem diskreditován.

Jan A. Novák

foto: Jan A. Novák

You have no rights to post comments