Novákoviny

V 15. století už se o slovo hlásila renesance a novověk, v Čechách to ale paradoxně začalo úkrokem vzad. Nechtěný podíl na tom měl i Karel IV. výběrem a výchovou svého následníka Václava IV. Z rozmazlovaného dítěte vyrostla komplikovaná osobnost, která na své vládcovské předurčení nestačila. Takových panovníků bylo hodně a často to ani nevadilo - to ale neplatí o českém království na přelomu středověku a novověku. To pod jeho vládou dospělo až k největší katastrofě svých dějin, k husitské revoluci, která z evropské říše už na věky udělal nevýznamnou provincii.

Věrohodných historických údajů o svatém Václavovi není mnoho - přesněji řečeno téměř žádné, takže je těžké oddělit skutečnost od později přidaných výmyslů. Nevěděli bychom o něm nejspíš vůbec nic konkrétního, kdyby saský kronikář Widukind (925 - 975) nenapsal, že se roku 929 podrobil východofranskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi (876 - 936) a že ho zabil vlastní bratr. A ještě k tomu poctivě dodává: "Vypráví o něm jakési zázraky, ale protože jsme je nezkoumali, pomlčíme o nich."

Zatímco František Křižík je všeobecně znám jako jeden z nejvýznamnějších českých vynálezců, ing. Emila Kolbena téměř všichni spojují jen s "kolbenkou" a ČKD - pokud vůbec s něčím. Je to přinejmenším nespravedlivé, protože jak z technického, tak i podnikatelského úhlu pohledu byl na vyšší úrovni než Křižík. Emilu Kolbenovi však v české společnosti uškodil kosmopolitismus, židovský původ a v neposlední řadě i světový úspěch.

Jednou z méně známých a přitom poněkud tajemných staveb řecké antiky je objekt s ponurým jménem Nekromanteion, což znamená něco jako Věštírna smrti. Historikové ho nejdřív znali ze starořeckých písemností; například v Homérově Odysei je to místo, kde Kirké Odyseovi říká, jak se dostat do podsvětí. Záhadu lokality ještě umocňuje i nález zbytků podivného mechanismu, s jehož účelem si archeologové nevědí rady.