Být dítětem nesezdaných rodičů, nebo takové dítě zéplodit, ještě poměrně nedávno představovalo těžký společenský hendikep a přízviska jako bastard, panchart a podobně. O nechtěných potomcích služek a dělnic se z pochopitelných důvodů mluvilo co nejméně. Nemanželské děti se ale rodily i v nejvyšších kruzích, kde to obvykle utajit nešlo. Co se nedalo říct nahlas, o tom se aspoň šuškalo, i když v tomto případě pejorativního „bastarda“ obvykle nahradil spíš výraz „levoboček“. Týká se to celé řady mocných – od Napoleona až po Masaryka.