Novákoviny

Ob?as se rozho?í spor, zda jsou spole?enské v?dy stejn? exaktní, obtížné a významné jako v?dy p?írodní. Tvrzení, že by mohly být dokonce obtížn?jší a významn?jší vypadá na pohled ujet? - vždy? mají pov?st úto?išt? lidí, kte?í na techniku nebo p?írodní v?dy nesta?í. A p?ece: p?írodov?dec zkoumá sv?t, jehož principy jsou dané, což mnohé usnad?uje. A i když ho Darwin p?edem správn? varoval, že "p?íroda nám lže do o?í" a Einstein vtipn? poznamenal, že "B?h je po?ouchlý", jeden velký problém mu odpadá: pozitrony, molekuly, nebo minerály nemají touhy ani pot?eby, což o lidských bytostech zkoumaných spole?enskými v?dami ?íci nelze.

Takže vytvořit ve společenských vědách myšlenkovou konstrukci, která by opravdu byla vědou a ne jen tlacháním, je mnohem obtížnější - zvlášť, když většina humanitních vědců je exaktními vědami a jejich dokazovacími postupy prakticky nedotčena. Těm, kteří to přesto dokáží, navíc přibude další problém: často zůstávají nepochopeni, protože v těchto oborech nelze teorie snadno a rychle dokázat. A tak se tu otevírá prostoru pro mluvky, mistry efektních gest  a obratné manipulátory. Někteří z nich dokonce čas od času způsobí i globální katastrofy, jakými byl marxismus, hitlerismus a jiné -ismy. Což vede k dalšímu poznatku, který obhájcům významu humanitních věd možná udělá radost: jejich poznatky jsou ve špatných rukách přinejmenším stejně nebezpečné jako třeba poznatky jaderné fyziky. Podceňovat společenské vědy se tedy může hodně nevyplatit.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny