|
Občas se rozhoří spor, zda jsou společenské vědy stejně exaktní, obtížné a významné jako vědy přírodní. Tvrzení, že by mohly být dokonce obtížnější a významnější vypadá na pohled ujetě - vždyť mají pověst útočiště lidí, kteří na techniku nebo přírodní vědy nestačí. A přece: přírodovědec zkoumá svět, jehož principy jsou dané, což mnohé usnadňuje. A i když ho Darwin předem správně varoval, že "příroda nám lže do očí" a Einstein vtipně poznamenal, že "Bůh je poťouchlý", jeden velký problém mu odpadá: pozitrony, molekuly, nebo minerály nemají touhy ani potřeby, což o lidských bytostech zkoumaných společenskými vědami říci nelze.
Takže vytvořit ve společenských vědách myšlenkovou konstrukci, která by opravdu byla vědou a ne jen tlacháním, je mnohem obtížnější - zvlášť, když většina humanitních vědců je exaktními vědami a jejich dokazovacími postupy prakticky nedotčena. Těm, kteří to přesto dokáží, navíc přibude další problém: často zůstávají nepochopeni, protože v těchto oborech nelze teorie snadno a rychle dokázat. A tak se tu otevírá prostoru pro mluvky, mistry efektních gest a obratné manipulátory. Někteří z nich dokonce čas od času způsobí i globální katastrofy, jakými byl marxismus, hitlerismus a jiné -ismy. Což vede k dalšímu poznatku, který obhájcům významu humanitních věd možná udělá radost: jejich poznatky jsou ve špatných rukách přinejmenším stejně nebezpečné jako třeba poznatky jaderné fyziky. Podceňovat společenské vědy se tedy může hodně nevyplatit.
Jan A. Novák
Psáno pro Hospodářské noviny |
