Novákoviny

    Přiznám se, že o fotbalu vím jen o málo víc než to, že se hraje s kulatým míčem a nebýt Klapzubovy jedenáctky, tak asi neznám ani počet hráčů. Je to neléčitelné, ostatně jiní nemají hudební sluch nebo nohu a také s tím umí žít. Budiž mi útěchou, že většinu fotbalových fanoušků zase nezajímá to co mě. Je to tak správné, protože kdyby se každý zajímal o všechno, jednak by se z toho asi brzy zbláznil, jednak by na světě nastal ještě větší chaos než je teď. O to legračnější mi ale připadá, když se na nedávném měsíci fotbalové slávy snažil přiživit kde kdo, vědce nevyjímaje. Stalo se už pravidlem, že právě při vrcholných soutěžích začnou badatelé chrlit studie o aerodynamice pohybu fotbalového míče, metabolismu brankářů, hormonální hladině diváků, akustice trumpet tvořících zvukovou kulisu zápasů a podobně. Bylo by zajímavé vědět, co si od toho slibují. Že fanouškové mezi bojovým pokřikem a troubením na vuvuzely začnou studovat odborné časopisy nebo aspoň výzkumné zprávy? Nebo že díky mistrovství ve fotbalu někdo konečně všimne i badatelů? Ve skutečnosti je to kontraproduktivní a poněkud nedůstojné: dotyční vědci tak jen utvrzují veřejnost v přesvědčení, že za peníze daňových poplatníků vlastně nemají nic pořádného na práci.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny