Novákoviny

Případy předpověděné budoucnosti patří k velkým záhadám parapsychologie. Některé se dají vysvětlit dodatečným zkreslením příběhu nebo dobrou informovaností "jasnovidce", jiné však racionálnímu objasnění úspěšně vzdorují - a přitom jsou dokonale historicky doložené. K těm méně známým patří také předpovědi vraždy švédského krále Gustava III.

Čas 18. století byl šťastným věkem osvícenství, kdy tály staré předsudky a nikdo ještě netušil, že místo svobody a moudrosti přijdou revoluční hrůzovlády a napoleonské války. Švédský král Gustav III. (1746-1792) byl jedním s těch panovníků, kteří se snažili o postupné reformy, při nichž by se - řečeno slovy Shakespearova Hamleta - doba nevymkla z kloubů a nezešílela.

Části vysoké aristokracie se ale zřejmě i to zdálo příliš, a tak důstojník Jacob Johann Anckarström společně s dalšími dvěma společníky zosnoval spiknutí s cílem krále zabít. Mělo se tak stát 16. března 1782 na maškarním bále v královské opeře. Poznávacím znamením vrahů byly černé masky a heslo: "Máte pěkné přestrojení".

Varování věštkyně

Krále sice nejdřív od účasti na plese zdržovaly jiné povinnosti, pak ale vidina okázalé společenské události přece jen zvítězila. Když byla zábava v nejlepším, Anckarström se k panovníkovi nenápadně přiblížil zezadu a vystřelil. Král sice přežil, ale ne na dlouho: zemřel o dva týdny později v důsledku infekce, která se dostala do rány.

obr: Osvícený švédský panovník Gustav III. zemřel rukou vraha na maškarním plese. Ke své smůle neuposlechl  věštkyni, která ho varovala před mužem v masce

Anckarströma sťali ještě téhož měsíce - a už před tím se důkladně postarali, aby smrt pro něj byla vysvobozením. I osvícenství má své meze.

Při následném vyšetřování královraždy se přišlo na několik zvláštních věcí. Už roku 1786 Gustav III v doprovodu hraběte Jacoba de la Gardie navštívil tehdy velmi populární stockholmskou věštkyni Ulricu Arvidsson, aby se něco dozvěděl o své budoucnosti.

Vědma mu - tak jako každá správná věštkyně - nejdřív řekla pár věcí z jeho minulosti, o nichž věřil, že je ví jen on sám. A pak ho varovala: "Střezte se muže s mečem, kterého potkáte dnes večer. Usiluje vám o život. Střezte se také muže v černé masce". Když se vrátili do královského paláce, narazili na Adolpha Ribbinga, jednoho z těch, kdo se o šest let později podíleli na Anckarströmově spiknutí černých masek. U boku měl připjatý meč.

- - - - - - - - - - - - - - - -

TIP:

Text je ukázkou z knihy Okno do budoucnosti, která se podrobně zabývá předpovídáním budoucnosti od starověkých věštkyň až po nejmodernější metody. Vydalo ji nakladatelství Alpress

- - - - - - - - - - - - - - - - 

Podle svědectví svých současníků byla Ulrica Arvidsson nejen zdatné médium, ale i mimořádně inteligentní a vnímavá žena, jejíž rodiče sloužili na králově dvoře. Dobře tedy znala zákulisí králova okolí, navíc její věštecká živnost pravděpodobně skvěle prosperovala i díky široké síti informátorů. Přesto jsou některé aspekty její věštby pro Gustava III. podivné: sotva se mohla dovědět, že za šest let spiklenci použijí masky, když o tom ještě nevěděli ani oni sami. Jacob de la Gardie k případu dodal: "I mě tehdy řekla mnoho věcí, které se pak staly."

Ulrica přesto byla nějaký čas vyšetřována pro podezření ze spoluúčasti na vraždě, nic jí ale nedokázali. Od té doby však začala její hvězda pomalu hasnout, aby nakonec roku 1801 zemřela v bídě.

Duchové královských komnat

V souvislosti s atentátem na Gustava III. se mezitím objevila ještě jedna věštba - a možná mnohem záhadnější. Gustavův předchůdce na švédském trůnu Karel XI. (1655-1697) byl jedním z těch lidem milovaných panovníků, o nichž legendy říkají, že chodil v přestrojení po své zemi, aby zjistil, jak ulehčovat život poddaným.

obr: Posmrtná maska Gustava III. a jeho plesová škraboška

V každém případě to zřejmě byl král vcelku dobrý a navíc silně věřící, přesto to v životě neměl snadné. Jednou z ran, kterými ho osud postihl, byla i předčasná smrt jeho jemné a vzdělané ženy Ulriky Eleonory roku 1693. Brzy na to se mezi služebnictvem začalo šuškat, že v čase, kdy královna umírala, se v paláci děly divné věci a že mrtvá dál po nocích obchází komnaty. Právě tehdy se Karlovi XI. stala děsivá příhoda, na níž se rozpomněli vyšetřovatelé smrti Gustava III. o téměř sto let později.

Od smrti královny uplynulo jen pár měsíců, když Karel XI. jednoho podzimního večera uviděl světlo v sále, kde nikdo být zrovna neměl. Šlo o jednu z těch místností, kam se od Ulričina skonu služební báli vcházet. Král tedy vzal tři urozené a důvěryhodné společníky, aby společně vyrazili záhadu odhalit. A to, co uviděli, je naplnilo hrůzou: v sále plném lidí se konala poprava, zatímco na královském trůnu seděla zakrvácená mrtvola. Jeden z přízraků se na Karla obrátil a řekl: "Tato krev nebude prolita za tvé vlády, nýbrž za vlády pátého po tobě."

Mohlo by jít o pouhý folklór, kdyby král duchapřítomně hned v zápětí své vidění nesepsal a nenechal podepsat oněmi třemi muži, kteří ho do sálu doprovázeli. Že to myslel smrtelně vážně, dosvědčují i slova, jimiž svou výpověď zakončil: "Není-li pravda vše, co tu svým podpisem potvrzuji, pak se vzdávám naděje na blažený věčný život, který jsem si snad svými činy zasloužil".

O sto let později nebylo tak těžké královo svědectví oprášit a v mrtvole na trůnu rozpoznat Gustava III. Stínaní odsouzenci pak logicky museli být Anckarström, Ribbing a další spiklenci z neblahého 16. března 1792.

Opravdu se před Karlem XI. otevřelo okno do budoucnosti? Jeho s velkým předstihem sepsaná výpověď naznačuje, že to přinejmenším nemůžeme tak docela vyloučit.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments