Novákoviny

Předpokládám, že 1. ledna nemáte náladu na vážné věci - ať už v důsledku kocoviny nebo proto, že po zbytek roku jich ještě užijeme až dost. Tak tedy z trochu jiného soudku: právě tohoto dne roku 1770 u nás vstoupil v platnost tereziánský zákoník. Mimo jiné se týkal i čarodějnic, které se dnes zase množí, takže je to třeba bude zajímat.

Problém čarodějnictví se - jak známo - tradičně řešil žehem; méně známo je, že tak nečinila církev, ale světské právo (církev nechávala upalovat heretiky, co není totéž). Naší osvícené panovnici Marii Terezii (1717-1780) se víra v čarodějnice nelíbila, protože doba už začínala přát spíš vědě a babské pověry slušely tak nanejvýš pověrčivým a nevzdělaným venkovanům.

Marie Terezie tedy prostému lidu už předtím jiným nařízením obstarala vzdělání, ale nezapomněla ani čarodějnice. Tresty za čarodějnictví její zákoník v podstatě rušil, vědmy ale přesto nepřišly zkrátka - dočkaly se místo toho trestů za podvod.

Z logiky věci totiž plyne, že pokud čarodějnictví neexistuje, pak bosorky a mágové nadpřirozenou moc předstírají. A rázem se z oblasti věcí nadpřirozených ocitáme ve svéře působení občanského práva.

obr: Císařovna Marie Terezie

Proto by možná bylo zajímavé vědět, jak by se Marie Terezie tvářila třeba na vysílání jisté naší televizní stanice, která každý všední den dává prostor k oblbování hloupých lidí věštcům, čarodějkám a jiným podvodníkům. Nebo co by říkala filmům vysílaným dokonce veřejnoprávní stanicí ČT2, v nichž se bláboly o konci světa vydávají za dokument a nechybí ani tvrzení, že mimozemské autorství tzv. obrazců v obilí je nepochybně dokázané...

I když tereziánský zákoník čarodějnictví teoreticky dál trestal smrtí (kdyby platil dodnes, nastala by v médiích jatka...), panovnice osobně se postarala o konec čarodějnických procesů. Všechny případy si nechávala předkládat osobně a žádný rozsudek nepodepsala.

Poslední čarodějnický proces se tak na území naší monarchie odehrál roku 1756, tedy ještě před vznikem tereziánského zákoníku, zatímco v jiných zemích popravy dál vesele probíhaly. Čarodějnictví se pak z rakouského trestního práva definitivně vytratilo za reforem Josefa II.

Když už jsme u těch osvícených panovníků a jejich novoročních počinů, bylo by možná škoda vynechat jiný takový případ. Jeden z nejprogresívnějších vladaří Matičky Rusi Petr I. (1672-1725) také nesnášel tmářství ve své vlasti.

obr: Ruský car Petr I.

Projevovalo se mimo jiné i tím, že v zemi platil prastarý byzantský církevní kalendář, jehož rok začínal v září.

Petr tedy zavedl modernější kalendář - a 1. ledna 1700 se v Rusku začaly počítat dny nově. Pikantní na tom ovšem je, že nikoliv podle moderního a přesného gregoriánského kalendáře (zaveden v katolické části světa roku 1582), ale podle kalendáře zavedeného kdysi Juliem Cesarem, který se tou dobou už s vesmírem rozcházel o celé týdny…

Jak vidět, není pokrok jako pokrok: klasik by pravil, že kdo chvíli stál, již stojí opodál a že takové prostoje se těžko dohánějí. Dlouho jsme patřili do té části světa, která vyznávala zdravý rozum - a to je dědictví, které se snadno zahodí, ale těžko nabývá zpět. Co takhle přidat mezi novoroční předsevzetí i jedno ve stylu zmíněných osvícených vladařů: začít se řídit rozumem?

Jan A. Novák

Psáno pro www.reflex.cz

You have no rights to post comments