Novákoviny

stránky publicisty Jana A. Nováka

Tajemní učitelé z oceánu

oannes1Snad všechny staré civilizace měly báje o tajemných učitelích přicházejících z oceánu. Jak si vysvětlit, že báje o moudrých vodních lidech existují po celém světě? Zatímco třeba v Japonsku to byl žabí muž Kappa, tak podle sumerských bájí zjevila lidem veškerou možnost vodní bytost zvaná Oannes. Na některých vyobrazeních se podobá kříženci člověka a ryby a podle jiných popisů se ze všeho nejvíc podobala ponorce.

 

 

 

Národy navzájem vzdálené geograficky i v čase mají obvykle také velmi odlišnou mythologii. Přesto se mýty různých kultur světa v lecčems podobají. Nejpodivnější je, že shoda je právě v těch nejneuvěřitelnějších věcech. Platí to i o legendách popisující tajemné učitele, kteří přišli z oceánu.

"Z Eritrejského moře (dnes Rudého moře) vystoupila rozumem nadaná bytost jménem Oannes," napsal s odvoláním na staré legendy ve své kronice Babylonika učený babylónský kněz Berósos okolo roku 350 př. n. l. "Bytost trávila dny s lidmi, aniž by přijímala potravu a předávala jim mnohé vědomosti. Naučila je písmu, vědám a umění, stavbě chrámů, zeměměřičství i zemědělství..."

oannes2Oannes prý měl hlavu ryby, ale pod ní hlavu lidskou, z níž vycházel lidský hlas. Z vyobrazení na starých pečetítkách vyplývá, že to byl jakýsi rybí kentaurus - zadní část těla byla rybí, včetně ocasní a hřbetní ploutve, na to vpředu navazoval lidský trup s rukama.

Podle legend bylOannes  nesmrtelný a nezničitelný. Na závěr svého působení na souši pro jistotu všechny své rady zaznamenal do obsáhlé knihy, kterou předal lidem a pak navždy zmizel ve vodě. Kde je kniha dnes, ale bohužel nikdo neví.

 

obr: Tak nějak měl vypadat Oannes, který prozradil tajemství civilizace lidu žijícímu v Mezpotamii

 

 

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o jeden z mnoha důkazů nevyčerpatelného potenciálu lidské fantazie - kdyby nápadně podobné legendy neexistovaly i na dalších velmi vzdálených místech světa. Tak například Číňané věří, že jejich podivuhodné věštebné umění I-ťing sdělila císaři Fu-si bytost, která se vynořila z vod řeky Meng-ho.

I-ťing ale není jen tak nějaká pověra; Číňané (a spolu s nimi i stále více pověrčivých Evropanů) ho sice používají k věštění, určování místa stavby domu nebo zařízení bytu a podobným praktikám, ve skutečnosti však jde o matematický systém, který se až neuvěřitelně podobá systémům používaným pro programování soudobých počítačů.

Ledacos nasvědčuje tomu, že I-ťing je nepochopený a zdegenerovaný zbytek jakýchsi rozsáhlejších technických vědomostí z neznámých zdrojů v dávné minulosti.

Zatímco Oannes byl napůl ryba a napůl člověk (někteří dnešní záhadologové soudí, že ve skutečnosti šlo o jakýsi podmořský člun), obluda císaře Fu-si vypadla jako kříženec koně a draka a znaky I-ťing měla namalované na zádech.

Ostatně ani Fu-si nebyl jen tak někdo. Údajně vládl někdy okolo roku 2800 př. n. l., měl mít 6 očí, kovové čelo a armádu létajících vozů.

Podobně staří Peršané věřili, že jejich vědění pochází od inteligentní vodní bytosti jménem Yma. Féničané totéž tvrdili o tvorovi zvaném Taut. Nemusí ostatně chodit ani do příliš exotických mytologií - přestože řecký bůh moře Poseidon byl jinak dost nerudný chlapík trávící většinu času pod vodou, z ne zcela pochopitelných důvodů naučil lidi chovu koní.

- - - - - - - - - - - - - - - - -

POZNÁMKA: Text je ukázkou z knihy Tajemství mořských hlubin. Pokud už není k dostání u vašeho knihkupce, můžete si ji objednat zde.

- - - - - - - - - - - - - - - - -

Ve vodní bytost jménem Nomo věří také Dogoni z africké Mali – a mokrého učitele Tanga-Ta-Ika uctívají i obyvatelé Velikonočního ostrova vzdáleného tisíce mil od dogonských vesnic a tisíce let od starých Sumerů a Číňanů. Nejen to. Sumerové, staří Číňané, Féničané, Peršané i Dogoni měli zřetelně kosmologickou mytologii a překvapivé astronomické znalosti.

Může to být jen náhoda?

Jan A. Novák

 

 

 

You have no rights to post comments

 
Joomla Templates by JoomlaShack