Novákoviny

Před přibližně jedním stoletím odstartovala nová éra dějin - čas, kdy historii začala psát elektronická média. Rozhlas, kterým informační revoluce začala, v listopadu slavil řadu významných výročí: zahájení provozu rozhlasové stanice BBC, i smrt jednoho ze svých otců Jamese Clerka Maxwella, první veřejné vysílání a první přenos zábavného pořadu.

Až do 90.let minulého století byl zbirožský zámek pro veřejnost hermeticky uzavřen. Zákaz vstupu souvisel s přítomností armády a tajných technologií. Na jeho počátku byla záhadná sledovací stanice, kterou tu během války zřídily jednotky Waffen SS. Existuje názor, podle něhož tu Němci využívali technologie, které díky mimořádným vlastnostem geologického podloží dokázaly sledovat velký kus světa. Ale nejen to: měli tu údajně provádět i jakési mystické rituály. A utajení za časů komunistického režimu s tím vším prý nějak souviselo…

Co bylo skutečnou podstatou záhadné exploze na Sibiři roku 1908 známé jako tunguzská událost, dodnes není jasné, i když někteří bohorovní akademikové rádi tvrdí opak. V záznamech o podivném jevu se nachází celá řada informací, které se vzpírají vysvětlení. Patří mezi ně i případ podivného kupce a prospektora Suzdaleva, který do místa výbuchu vyrazil jako první.

Energetická krize buší na dveře stále důrazněji, přesto si zatím jen málokdo uvědomuje skutečnou podstatu nadcházejících trablů. Problém totiž není ani tak v nedostatku energetických zdrojů, jako spíš v tom, že tuto energii neumíme efektivně skladovat. A tak musí dnem i nocí běžet problematické elektrárny, krajinu omotávat drahá vedení a nezanedbatelná část výkonu se ztrácet v rozvodech, zatímco kolem nás slunce nabízí mnohonásobně víc energie, než potřebujeme. Přitom by stačilo tak málo: mít účinný, levný, lehký a ne moc velký akumulátor, kam by šlo tuto energii ze dne na noc, z léta na zimu, nebo z místa výroby pod kapotu automobilu na libovolně dlouhou dobu uskladnit.

Jednou denně dostávala zvířátka v klecích krmení, topení hřálo a infražárovky uspokojivě napodobovaly slunce. Pak se ale něco stalo a chovanci ZOO si už třiadvacet let musí hledat potravu sama pod skutečným sluncem, které ještě ke všemu často zajde za mraky.

"Chceme, aby 80 procent výroby elektrické energie pocházelo z domácích zdrojů... Chceme zachovat energetickou bezpečnost," pravil o Státní energetické koncepci ministr průmyslu Martin Kuba a Petr Nečas upřesnil: Předpokládáme minimálně padesátiprocentní podíl jaderné energie." Což by na první pohled vypadalo dobře - kdyby ovšem jaderná energie opravdu byla naše. Jenže není. A je trochu divné, že premiér a ministr průmyslu to nevědí. Nebo že by vědět nechtěli?

Možná je to jen pověst - ale nejspíš ne: řeholník Cyprián zvaný též Létající mnich z Červeného kláštera v Pieninách je skutečná historická postava a významný učenec slovenské minulosti. Jak už jeho přezdívka naznačuje, nejde tak úplně vyloučit, že byl prvním průkopníkem letectví na území dnešního Slovenska - a dokonce možná průkopníkem přinejmenším zčásti úspěšným. Tak to aspoň tvrdí pověsti a nejasně naznačují dobové záznamy. Názory na to, zda skutečně sestrojil létající stroj a úspěšně se na něm vznesl, se ale rozcházejí.

Kolem takzvané sametové revoluce je hodně podivného a celou pravdu se asi hned tak nedovíme, přestože se týká reality. v níž žijeme. Opravdu nečekanou souvislost táhnoucí se napříč staletími ale našli publicisté Otomar Dvořák a Stanislav Motl: i Jan Hus mluvil o vítězství pravdy a lásky. Z „vítězství“ se pak stala historická černá díra, jejíž následky pociťujeme dodnes. V neděli o tom bude rozhlasový pořad, o němž Otomar Dvořák říká:

P?esn? 60 let uplynulo v neděli od chvíle, kdy John Mullin a Wayn Johnson představili odborné veřejnosti obrovskou těžkou bednu, která uměla neuvěřitelnou věc: zaznamenat televizní program na magnetickou pásku. Vzbudilo to nadšení, přesto nikdo netušil, že právě začíná mediální revoluce, které dodnes neskončila.

"Znám ještě pár takových lidových písniček," říká Haškův Josef Švejk, když ho vyhazují z blázince. "Třeba Kde domov měj, Vojenští páni vojnu započali, Zachovej nám Hospodine a Když jsme táhli k Jaroměři..." Císařská hymna Zachovej nám Hospodine, v níž se mimo jiné říká "Uměním i vědou silný duch se zmáhej..." se tu ocitá nejen ve společnosti budoucí hymny české, ale i přisprostlé vojenské odrhovačky, v níž se dechový hudební nástroj vkládá do tělního otvoru, který se k hraní obvykle nepoužívá. Tak nějak se narodil národ Švejků.

Omezení leteckého provozu, které před časem způsobily islandské sopky, zdaleka není to nejhorší, čím by mohly podzemní síly ohrozit lidstvo. V jejich arzenálu je i zbraň označovaná jako vulkanická zima. Ta by za určitých okolností zřejmě vedla až k rozpadu naší civilizace.

Nevím čím to je, ale Petr Nečas mi svým projevem na sněmu ODS nějak připomněl slavný projev Milouše Jakeše. Někteří soudruzi, když jim teče do bot, jsou zřejmě schopni podat neuvěřitelné dramatické výkony. Připomněl mi ale ještě něco: tuhle stranu jsem totiž kdysi pomáhal zakládat. Asi bych o tom neměl moc mluvit a spíš se někde tiše stydět v koutku, vracím se k tomu ale kvůli něčemu jinému. Možná totiž vím, kde je zakopaný pes. Přitom způsob, jak byl zakopán, je málo známý a o skutečné podstatě této strany ledacos napovídá.

Ve snu je to úplně jednoduché: mávnu rukama a letím. Máloco je tak krásné - s probuzením ale tahle dovednost bohužel mizí. Někteří lidé to však prý dokázali: ovládli umění levitovat, tedy létat bez křídel, vrtulí a turbin. Levitaci jsme se na Novákovinách už jednou věnovali zde, teď se zajímavému fenoménu vrátíme ještě jednou a podrobněji.

Dlouho se zdálo, že na Slovensku menhiry, dolmeny, kamenné řady nebo kruhy neexistují. Před několika lety ale byly objeveny pozoruhodné opracované kameny nedaleko západoslovenské obce Holíč. Podle některých amatérských badatelů jde o pozůstatky megalitické svatyně, která tu stála před více než osmi tisíciletími. Oficiální věda je však dodnes odmítá vzít na milost, protože je kolem nich mnoho nejasného.

To, co dlouho vypadalo jako pozapomenutá noční můra z nejhorších časů komunistického třeštění, je tu zase zpátky: hesla "Poručíme větru dešti" se chopili klimatičtí alarmisté. Tentokrát se ovšem nebojuje proti počasí, ale - hádáte správně - proti globálnímu oteplování. Komunisté své poroučení živlům nějak nedotáhli do konce a sklidili posměch, což byla chyba, kterou jejich zelení dědicové nehodlají opakovat. A tak se pustili do díla.

"Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej, uměním i vědou silný, duch se zmáhej, jasně skvěj..." Slova rakousko-uherské císařské hymny jsou dnes aktuálnější, než kdy předtím - stejně jako myšlenka spojení evropských vyspělých národů se společnou kulturní tradicí. Nádhernou melodii složil Joseph Haydn, celý text v české i německé verzi najdete v pokračování článku. Působivější aranžmá se symfonickým orchestrem (ale bez českého textu) najdete zde. A možná ještě působivější zpěv na pohřbu Otty Habsburského zde.

Pro svět antiky byla věštírna v Delfách něčím na způsob OSN - jen s větší autoritou. Možná i proto, že v ní nepromlouvali tajemníci, ale samotní bohové prostřednictvím zfetované kněžky Pythie. Už dva tisíce let vědci hledají drogu, na které moc nejslavnější věštírny všech dob spočívala.

V delfské věštírně se pochopitelně především věštilo - ale současně šlo i o zpravodajsou centrálu, nadnárodní politickou organizaci, arbitráž a mezinárodní soudní dvůr v jednom. Žádné významnější rozhodnutí lidé těch dob neudělali bez porady s věštírnou. A protože ta delfská byla nejvýznamnější, obraceli se na ni i králové a představitelé městských států.