Novákoviny

Hledání pravdy je složitá záležitost v životě i ve vědě. Nebyli by to ale vědci, aby se nesnažili na to vymyslet metodu. Už ve 14. století zavedl františkán William z Ockhamu pravidlo, které se dnes nejčastěji používá v této podobě: "Pokud je pro něco možné víc vysvětlení, platí to nejjednodušší". Říká se tomu pravidlo úspornosti nebo také Occamova břitva a velmi rádi jej používají zejména soudci nejrůznějších nových, odvážných nebo nepohodlných hypotéz. Leckdy opravdu funguje - například světlo letící po obloze spíš bude letadlo, satelit, nebo meteor než kosmická loď mimozemšťanů nebo baba Jaga, které se vzňalo koště. A tak někteří ochránci jedině správné vědy Occamovou břitvou řežou do všeho co jim přijde pod ruku. Je na Marsu život? Ne, vždyť jednodušší je tvrzení, že v takových podmínkách prostě být nemůže, než hypotézy, hledající možnosti, jak by tam mohl fungovat. Možná, že se nakonec ukáže, že tam opravdu není, přesto je Occamova břitva za určitých okolností zhoubná: není to přírodní zákon a mnohokrát už selhala. Své by o tom mohl vyprávět třeba mexický rolník Dionisios Polida, který roku 1943 trochu pozdě zjistil, že trhliny tvrdošíjně vznikající na jeho poli nejsou důsledkem sesychající půdy, ale že se mu tam klube sopka. Především ale Occamova břitva dusí fantazii a zakrývá myšlenkovou impotenci těch, kteří s ní lazebničí nápadně často.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny

Vynález hromosvodu je připisován americkému fyzikovi a státníkovi Benjaminu Franklinovi. V přibližně stejné době ale postavil toto zařízení i moravský kněz Prokop Diviš. Jeho světové prvenství se sice obhájit nepodařilo, i tak ale patří mezi vědce a vynálezce, jakých v naší historii nebylo mnoho. Vynalezl toho totiž mnohem víc a v některých případech předbehl svou dobu.

Pravěká více než šest tisíc let stará kresba ve slovenské jeskyni Domica představuje nejen velkou záhadu, ale i unikát přinejmenším ve středoevropském měřítku. Přesto je širší veřejnosti jen velmi málo známá. Možná i proto, že o významu tří podivných abstraktních znaků nemají vědci příliš jasno.

V červenci se poprvé vydal na cestu americký rover Curiosity určený pro výzkum Marsu, Zatím sice jen ve speciálních prostorách Laboratoře tryskového pohonu (JPL) v Pasadeně, ale příprava mise plánované na příští rok tím vstoupila do finále. Pokud vše půjde dobře, mohl by tento rover přinést odpověď na otázku, jak to je s životem na Rudé planet?.

Když prezident Obama zrušil program vývoje pilotovaného kosmického systému Constellation, prakticky zlikvidoval naději, že by se v dohledné dob? mohli lidé podívat na Mars. Veškerá tíha výzkumu Rudé planety tedy zůstává na strojích. Největší naděje vědci vkládají do dálkově ovládaných a částečně robotických vozítek - roverů. Astronauty pracující přímo na místě sice nenahradí, některé zajímavé poznatky ale přinést mohou. Je ovšem otázka, jestli je v jejich silách zjistit to nejdůležitější: byl někdy na Marsu život? Je tam ještě dnes? Vývojové týmy nicméně dělají všechno proto, aby se šance na objev organických látek nebo dokonce života co nejvíc zvýšila.

Se symbolem srpu a kladiva nemá levice problémy, přestože jde o originální vynálezy krvavé komunistické ideologie. Naproti tomu hákový kříž vzbuzuje emoce ještě více než půl století po válce, i když to je symbol, který provází lidskou civilizaci nejméně deset tisíc let.

Hákový kříž neboli svastika má zvláštní moc - dokonce i bez spojení s hitlerismem, který si jej vypůjčil od prastarých kultur. "Černý hákový kříž na rudém pozadí nejen upoutává zrak, ale rovněž působí mocným podvědomým účinkem," píše Frederic Spotts, autor knihy Hitler a síla estetiky.

Vědců opravdu světové úrovně v malé České republice tradičně není mnoho – a od neděle jich je ještě o jednoho méně. Když po dlouhé těžké nemoci zemřel teoretický fyzik Jiří Niederle, odešel v něm mimo jiné významný spojovací článek mezi zdejším jaderným výzkumem a špičkovými světovými pracovišti nukleární fyziky, především evropským střediskem CERN, v níž nějaký čas působil i ve funkci viceprezidenta. Kromě vlastní vědecké činnosti je proto spojován především s budováním mostů mezi českou a světovou vědou. „Ministr zahraničí akademie věd“ se mu také říkalo – a nebylo to ani moc přehnané.

    Jak jisté megafirmy potřebují víc a víc vnucovat své čtecí mašiny, množí se i "diskuse" o tom, jestli se blíží konec papírových knih. To může být samozřejmě otázkou jen pro nedovzdělance nebo lidi zaplacené těmito firmami - knihy byly, jsou a budou, alespoň pokud budou existovat lidé hodní toho označení. Už jenom proto, že text zaznamenaný na papíře (pergamenu, kameni...) má poctivou snahu být trvalou hodnotou, která si za svým obsahem stojí, zatímco binární kód stahovaný z neuchopitelného prostředí Sítě do čtecích forichtungů je manipulovatelný jak povětrná ženština a přímo si říká o svého Velkého Bratra a jeho Jámu pamětnici. A to ani nemluvím o tom, že v počítačovém světě se dnes formáty a systémy mění bezmála ob rok, tak že za pár desítek let by ze světa zmizely obsahy všech knih, které zrovna nějaký čas "negenerovaly zisk".  Velmi živě si dovedu představit, že by mezi nimi byly právě ty nejlepší... 

 Investigativního novináře a publicistu Stanislava Motla asi není třeba moc představovat - je známý jako reportér televizního pořadu Na vlastní oči, z časopisu Reflex a mnoha dalších médií. V pátek 3. září se v Tachově uskuteční jeho přednáška "AKTA X PO ČESKU" věnovaná tajemství jihlavských katakomb a dalším dosud nerozluštěným záhadám naší země. Podrobnosti najdete v pokračování tohoto textu.

Bylo to letos výro?í p?kn? kulaté a p?ece po?ád marn? ?ekám, kdy vypuknou oslavy. Y2K - už si vzpomínáte? Ano, práv? p?ed deseti lety se nenaplnily hrozby, že s p?íchodem nového tisíciletí zkolabuje všechno, co n?jak souvisí s po?íta?i. M?li bychom tedy dost dobrý d?vod k oslav? výro?í po?ádné kocoviny z dalšího neuskute?n?ného konce civilizace. Strach to tehdy byl velký a t?i písmena Y2K se už dlouho p?ed zlomem letopo?tu objevovala skoro stejn? urputn?, jako o n?jaké to desetiletí d?ív obrázky Vladimíra Ilji?e Lenina.

 "Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mě," odpověděl prý filosof Immanuel Kant na otázku, co považuje za největší divy našeho světa. O mravním zákonu daném lidem od přírody mnozí pochybují, existenci hvězdného nebe ale popřít v žádném případě nejde. Ani o pocitech, které vzbuzuje, se nedá pochybovat. Se svou majestátní krásou probouzející v člověku pocity tajemna, věčnosti a nekonečna nepřestává být výzvou. Teplé letní noci přitom jsou k pozorování noční oblohy a ponoření se do jejího kouzla obzvlášť vhodné.

 Výhodou letních nocí pro toulky noční oblohou je teplo, má to ale i své záporné stránky: čas pro pozorování je poměrně krátký...

    Myši, potkani a další hlodavci jsou sice zvířátka povětšinou lehce odporná, nicméně inteligentní, společenská a schopná předvádět populační exploze, takže mají mnoho společného s lidmi. Svědčí o tom i průběh pokusu, který s nimi vědci před časem udělali. Hlodavci dostali terárium s omezeným prostorem, avšak neomezenými zdroji všeho, co k životu potřebují. Podle očekávání se množili o sto šest a ke konci už v teráriu nebylo k hnutí. Nenastartoval se žádný autoregulační mechanismus krom? jediného: hlodavci ztratili vnitrodruhový respekt a vůči sobě navzájem uplatňovali brutalitu hodnou fantazie scénáristů akčních thrillerů. Přenesení tohoto poznatku na lidskou společnost se nabízí samo: vysvětluje se tím kriminalita, rostoucí záliba v brutalitě, nepříčetné vyvražďovací války v rovníkové Africe,,, - ale nejen to. Přelidnění nevede jen k růstu vnitrodruhové agresivity, ale i k ekologickým problémům, protože naše "terárium Země" neomezenými zdroji nedisponuje. Při troše zjednodušení se tak prakticky každý dá převést na společného jmenovatele, jímž je populační exploze: kdyby planeta živila 50 milionů lidí, mohli by znečišťovat do omrzení aniž by se to projevilo. U 50 miliard už bude vadit i to, že dýchají. Právě řešení populační exploze ale patří k těm vědeckým tabu, jimž je z "humanitárních důvodů" neradno se zabývat.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodářské noviny