-
NOVÁKOVINY ZASE OŽÍVAJÍ
Na Novákoviny poslední dobou nebylo moc času, to se ale nyní mění a web znovu ožívá.
Nový prvek - ununseptium
Nový supertěžký prvek uměle vytvořil mezinárodní tým vědců z USA a Ruska. Jde o transuran, který zaujímá 117. místo v periodické tabulce prvků, v místech tzv. ostrova stability - oblasti, v níž se nacházejí atomy, které se rozpadají pomaleji, než by odpovídalo jejich hmotnosti. I tak se ale atomy, jejichž vytvoření trvalo půl roku, rozpadly za několik desítek milisekund. Prvek dostal prozatímní název ununseptium. Je sice poslední objevený, ale nikoliv na posledním místě periodické tabulky prvků. Prvek s atomovým číslem 118 byl vytvořen už roku 2004 a jmenuje se ununpentium. Přidat komentář
Recenze: Rok pandemie
"Úplně prvního snědli Jorgensena," je věta, kterou začíná sci-fi thriller Rok pandemie - takže jestli stejně jako já trpíte zlozvykem čtení u jídla, v případě této knihy na něj zapomeňte. Ale nenechte se tím odradit, protože Carsonův román se dobře čte a je to čtení inteligentní. Jde o klasický postkatastrofický příběh, kde bodem nula je smrtící pandemie neviditelných nanorobotů, kteří měli původně léčit rakovinu, svým tvůrcům se ale vymkli z rukou. Lidstvo přežilo jen díky tomu, že umělí mikrobi nesnášejí výšky nad tři tisíce metrů. Zbytky civilizace to tedy - na rozdíl od jiných postkatastrofických románů - mají ještě ztížené zimou, hladem a omezenými možnostmi rabování ve vylidněných osadách. Neříkejte, že byste v takových podmínkách Jorgensena aspoň neochutnali. Jeskyně obřích krystalů
Na první pohled to vypadá jako scéna z nějakého fantastického filmu. Skupina badatelů v těsné podzemní kobce obléká oranžové skafandry vybavené dýchacími přístroji, pak otevírají hermetický uzávěr - a za ním se objeví jeskyně vyhlížející jak zhmotnění snu šíleného mineraloga. Všude kolem ze skalních stěn trčí gigantické krystaly velikosti rodinného domu. Takhle nějak ve starém kultovním filmu vypadala planeta Krypton, z níž pocházel Superman. Nebo pohádkové krystalové jeskyně, které ve svých fantastických románech Cesta do středu Země a Hvězda jihu líčil zakladatel žánru sci-fi Jules Verne. Jenže tohle není kulisa pro film. Začarované ostrovy a mediální lži
Tak se nám u Bangladéše zase potopil ostrov - a opět to prý má na svědomí stoupání mořské hladiny v důsledku globálního oteplování. Naposledy to tvrdily zprávy světových agentur z 24. března o ostrově South Talpatti, který prý původně vyčníval nad vodu celé dva metry. Totéž se ale o dalších ostrovech této oblasti dovídáme z médií dlouhou řadu let, takže hladina světového oceánu musela za tu dobu stoupnout snad o desítky metrů. Jak je tedy možné, že Holandsko není pod vodou, nad troskami Benátek se neprohánějí ryby a Manhattan si zachovává svůj původní tvar? Vysvětlení je jednoduché: navzdory tvrzení takzvaných klimatologů nestoupla hladina ani o centimetr. Talpatti a další zmizelé kusy země ležely v deltě Gangy, kde mohutná řeka svými nánosy ostrovy pravidelně vytváří a zase ničí. Dobrá, jednou se mohli novináři splést, většina z nich ostatně nemá vzdělání, které by zahrnovalo přírodní vědy. Jenže první články o tom, jak stoupání hladiny způsobené oteplováním u Bangladéše potápí ostrovy, se objevily už před čtvrt stoletím - a bylo tedy dost času zanedbané vzdělání doplnit. Takže ne hloupost, ale úmysl. "Nejsou zločiny, za který by se mělo střílet, pouze za lež, co se pravdě podobá...", zpíval kdysi Jaroslav Hutka.
Jan A. Novák Psáno pro Hospodářské noviny/Moje HN Odhalené tajemství křišťálových lebek
Záhadné křišťálové lebky vzrušují obrazotvornost milovníků tajemna už dlouho. Někteří dokonce věří, že jsou památkou na zapomenutou civilizaci Atlantidy nebo návštěvníky z vesmíru. V roce 2008 se objevily i v zatím posledním Spielbergově filmu o Indiana Jonesovi. Vědci z londýnského British Museum však ještě téhož roku koncem května oznámili, že přinejmenším některé z nich jsou moderní padělky. Některé záhady ale stále zůstávají. Otomar Novák: Život zasvěcený pravěku
Představte si setkání s pavoukem dlouhým 40 centimetrů - právě tak velký byl největší trilobit žijící v pravěku na území České republiky. Má vědecké jméno Parahomalonotus novaki, které dostal po jednom z nejvýznamnějších českých paleontologů Otomaru Novákovi. Pocta není nijak náhodná: Novák byl jediným přímým žákem slavného Joachima Barranda. Joachim Barrande je u nás po zásluze známý, přestože se proslavil v oboru tak zdánlivě nepraktickém, jako je paleontologie, tedy studium pravěkého života. I díky němu jsou u nás dávno vyhynulí trilobiti mnohem populárnější než leckteří současní tvorové. Po Barrandovi se jmenuje část Prahy, významný vltavský most a celé geologické souvrství. Jeho přímého žáka Otomara Pravoslava Nováka ale kromě odborníků nezná skoro nikdo. A přitom právě jeho si Barrande vyvolil jako korunního prince: měl se stát dědicem vědeckého odkazu francouzského paleontologa a pokračovatelem jeho díla. Předčasná Novákova smrt sice rozhodla jinak, přesto po sobě tento badatel zanechal velký kus práce při zkoumání pravěku. Případ geneticky modifikovaných plodin
Geneticky modifikované plodiny (GMO) jedni zuřivě odmítají, protože do přírody nepatří zatímco jiní je stejně nadšeně vítají, protože vyřeší mnohé problémy zemědělství. N?kdy to ale vypadá, že ani zelení odpůrci, ani technokratičtí přívrženci nevědí o čem mluví. Neříkají totiž to hlavní: myšlenka byla dobrá, pak se ale něco zvrtlo špatným směrem. Na počátku se totiž slibovalo, že genetické manipulace dají rostlinám odolnost proti škůdcům a plevelům, takže zmizí metla pesticidů a herbicidů. Jaká je ale skutečnost? Byly vytvořeny rostliny odolné proti pesticidům, herbicidům atd. - aby bylo možné aplikovat větší dávky, což sice důkladněji hubí škůdce a plevele, ale hlavně umožňuje lepší kšeft. Že trpí příroda i lidé? Ale to je přece jedno, protože o ně vlastně tak moc ani nejde. Geneticky modifikovat plodiny tak, aby byly samy přímo odolné sice také jde, jenže všemocné agrochemické monopoly něco takového nepřipustí, protože pak by tu vůbec nemusely být. Podobně je to s mnoha novými technologiemi: když se vyvíjejí, je plno řečí o tom, jak vyřeší všechny dosavadní problémy. A když vejdou do praxe, máme o problém víc. Není to proto, že by inovace byly ze své podstaty špatné. Je to proto, že špatný je systém založený pouze na třech věcech: za prvé na zisku, za druhé na zisku a za třetí zase jen na zisku.
Jan A. Novák Psáno pro Hospodářské noviny Adrenalinová výzva alternativních energií
Pořídit si na dům či venkovské sídlo solární ohřev, je jen první krok jak lze ušetřit za energie a snížit závislost na nevyzpytatelných dodavatelích - ČEZem počínaje a Putinem konče. Zdaleka ale nemusí být poslední. Máme třeba také fotovoltaické panely vyrábějící elektřinu a když se slunce schová za mraky, může svítit i topit vítr. Hodně slunečního žáru je zakleto také do dřeva a další biomasy. Existují už i domy, které jsou energeticky zcela soběstačné. Pravda je, že počáteční investice bývají velké a návratnost nejistá. Jenže ne všechny motivace musí být jen ekonomické, ostatně sponzoring sportovce, nebo dostihového koně také většinou nic nevynáší. Hrátky s alternativní energií navíc mohou být mnohem zábavnější a svým způsobem v dobrém slova smyslu adrenalinové - je to výzva pro všechny, kdo chtějí experimentovat, zkoušet nové věci, jít nevyšlapanými cestami. V Antarktidě už byl kdejaký zbohatlík, ale bydlení na slunce stále ještě představuje neznámý kontinent, kde je co objevovat a dobývat. A může z toho být i dobrý pocit, jak jsme udělali čáru přes rozpočet všem, kdo se nás pomocí energie snaží držet pod krkem.
Jan A. Novák Psáno pro Hospodářské noviny Lunochod 2 nalezen!
Satelit Lunar Reconnaissance Orbiter při mapování měsíčního povrchu pomohl také odhalit tajemství konce sovětského dálkově ovládaného vozítka Lunochod 2. Kanadský profesor Phil Stooke na snímcích sondy nalezl stopy kol roveru, které byly dlouhé 37 kilometrů a končily v malém kráteru, kde automatu došly síly. Lunochod 2 přistál na Měsíci 15, ledna 1973 a naposledy s ním bylo navázáno spojení 9. května 1973. Přesná znalost trasy roveru pomůže lépe využít výsledků této mimořádně úspěšné mise. Konec světa na deset technologických způsobů
Zkáza lidské civilizace je oblíbené téma sci-fi, britský autor Richard Horne ale píše o nebezpečích, která hrozí už teď - pokud na jejich odvrácení není dávno pozdě. Server TimesOnline z jeho díla vybral deset způsobů, jimiž může lidstvo vyhubit jeho vlastní technologie. Není přitom bez zajímavosti, že tu není nic o skleníkových plynech, zato se drtivá většina z nich týká počítačů, internetu a informačních technologií.
Cestovatelé z budoucnosti versus LHC
Zatímco ještě před půlstoletím nadšené lidstvo vítalo každý pokrok vědy, dnes snad u žádného většího výzkumného projektu nechybí opozice. Nejsou to už jen zapšklí dědové mumlající nad sklenicí urologického čaje své "Kam to jenom povede...". A dokonce nejde ani o ekologisty, kteří demonstrují proti všemu, co se jim nejeví dostatečně zelené. Obří urychlovač částic LHC podle nepřátel vědy už neohrožuje jen přírodu, ale - považte! - celý vesmír. Vědci sice žádné nebezpečí nevidí, ani to ale nezabránilo vzniku konspirační teorie, podle níž poruchy při spouštění LHC způsobili cestovatelé z budoucnosti, kteří se snaží svým nerozumným předkům odebrat nebezpečnou hračku... Roztomile hloupý nápad některé vědce rozčiluje - i přesto, že jeho autoři jej nějak nedomysleli. Moudří potomci přišli z budoucnosti, z čehož jaksi mimochodem vyplývá, že žádný konec světa nebude. A protože umí cestovat časem, zjevně nezanevřeli ani na vědu, ani na pokrok. Vlastně by to byla dobrá zpráva - bohužel to ale je jen další hloupá konspirační teorie.
Jan A. Novák Psáno pro Hospodá?ské noviny Plovoucí kontinenty Alfreda Wegenera
Některé teorie na první pohled vypadají šíleně - ale právě ty nejšílenější se často ukáží být správné. Mezi tyto případy patří i hypotéza tvrdící, že kontinenty plavou na oceánském dně jako kry na vodě. Její autor Alfred Lothar Wegener se uznání nedožil.
"Wegenerova teorie je naprostá pohádka. Je t?eba ji ignorovat, aby nem?la špatný vliv na studenty," napsal ješt? roku 1944 americký geolog Bailey Willis. To už byl Wegener 14 let po smrti, jeho p?evratná hypotéza si ale m?la na definitivní uznání ješt? další léta ?ekat. "Dnes s myšlenkou posunu kontinent? nemáme žádné problémy, je to základ, o který se opírá celá v?da o Zemi," ?íká popularizátor v?dy Hal Hellman, autor knihy Velké spory na poli v?dy. "Když ji však Wegener vyslovil, byla reakce nejen negativní, ale také natolik intenzivní, že mnozí by v podobné situaci váhali ze strachu o své kariéry. P?t desetiletí byli její nepo?etní zastánci odmítáni."
Mravenci v hodinkách
Nic nového pod sluncem: technologie se vyvíjejí stále p?ekotn?ji. P?esto ale nikoho moc nevzrušuje skute?nost, že p?ibývá lidí, kte?í díky tomu nechápou sv?t, v n?mž žijí. Už zdaleka nejde jen o osoby ducha pon?kud mdlého, ani o seniory, které zlov?stn? nezadržitelný pokrok sesadil z role moudrých starc? do pozice nemotorných hlupák?. Jak je technika (ale i spole?nost) ?ím dál složit?jší, ocitá se v této situaci ?ím dál víc lidí. A p?ibývá i takových, kte?í si tu jako mravenec v hodinkách p?ipadají celý život. Dovedu si p?edstavit, že reakcí na takový pocit m?že být agrese - a p?inejmenším za ?ástí kriminality, terorismu a podobných destruk?ních jev? není ani tak chudoba a sociální podmínky, jako spíš instinkt typu "co nechápeš, to ni?". Že to není a nikdy nebude váš p?ípad? Tím bych si nebyl tak jistý. Nelze vylou?it, že až stroje dostanou inteligenci a za?nou vylepšovat samy sebe, staneme se mravenci v hodinkách všichni. Jan A. Novák Psáno pro Hospodá?ské noviny Cukr místo benzinu
Cukr z rostlin možná vyřeší všechny problémy současných automobilů - od emisí až po závislost na ubývajících fosilních palivech. Vědci z Virginské unversity v americkém Blacksburgu pracují na metodě, jak levně vyrábět vodík pro palivové články z rostlinných cukrů a škrobů. Giordano Bruno: lidská pochodeň na Náměstí květů
Giordano Bruno je asi nejznámější případ střetu učence s církevní mocí, který nedopadl dobře. Tragickým způsobem v něm zvítězily obě strany: Bruno získal nesmrtelnost a církev pochopila, že hořící hranice není ten nejlepší způsob, jak uzavřít vědeckou diskusi. Stávka? Proč ne - ale za něco jiného!
Ať už budou bossové dopravních odborů vyhlašovat stávku ve čtvrtek nebo kdykoliv jindy, je to pozoruhodný jev: prodavač ve vyjedeném krámu stávkuje za možnost brát si housky zadarmo. Obecně není generální stávka v krajní situaci špatný nástroj - a tady by se důvody jistě našly. Nehorázné rozkrádání státu politiky, do nebe volající korupce, nefunkční justice, neomezená moc velkých společností, byrokracie znemožňující podnikání... jedním slovem Balkán (nebo banánová republika, máte-li rádi příměry z druhého konce světa). Ale stávkou za stravenky odborářští papaláši jen chtějí předvést, že disponují početným stádem ovcí, které legalizuje jejich koryta a moc. Ze stejného důvodů jí tleskají i bolševici, socani a podobní týpci. Jestli jim na to zaměstnanci z dopravy skočí, pak není proč si stěžovat na politiky: máme jen takové, jaké si zasloužíme. Počasí pod kosmickým mikroskopem
Novou generaci meteorologických satelitů představuje zařízení GOES-P, které má v pondělí odstartovat z floridského kosmodromu na Cape Canaveral. Jde o vrchol současné kosmické techniky pro sledování počasí a s ním souvisejících jev?. Meteorologické satelity vybavené dokonalejšími přístroji a senzory s vysokým rozlišením by časem mimo jiné mohly omezit i taková překvapení, jako byly třeba nedávné povodně na Madeiře. Co přijde po raketoplánech?
Nedávný let raketoplánu Endeavour k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) byl jednou z posledních pilotovaných misí americké astronautiky. Ta úplně poslední se nejspíš uskuteční někdy na přelomu letošního a příštího roku - a co bude dál, zatím nikdo přesně neví. Když nedávno americký prezident Barack Obama zrušil program vývoje a letů kosmické lodi Orion, k jejímž cílům kromě ISS měl patřit také Měsíc i Mars, bylo už do vývoje vloženo 9 miliard dolarů. Další 2,5 miliardy pak bude stát ukončení vývoje.
Obama ale tvrdí, že soukromé firmy zvládnou cesty lidí na oběžnou dráhu levněji a lépe. Jaká je skutečnost? |