Novákoviny

V předvečer první světové války bylo Rakousko-Uhersko nestabilní hned z několika důvodů, především ale díky radikálním nacionalistům. Ti čeští zemi často otevřeně zrazovali, ti němečtí ji zase hnali do sebevražedné války v naději, že to posílí německý živel. Jedním z představitelů radikálního šovinismu v rakousko-uherské monarchii byl Guido List, k němuž se později nikoliv náhodou hlásili i nacisté.

předešlý díl seriálu

první díl seriálu

Guido Karl Anton List je jedna z těch figurek, které jsou v normálních časech většinou považovány spíš za cvoky, jejichž praštěnost ovšem dostává ve vypjatých dějinných momentech nový a většinou neblahý význam. Narodil se 5. října 1848 v rodině vídeňského obchodníka s koňskými postroji a dalšími koženými výrobky. To ale později přestalo Guidovi stačit, tak vypátral jakési údajné šlechtické předky a ke svému jménu začal připojovat urozené "von".

Byl od dětství samotářský, velmi vnímavý až přecitlivělý a rád kreslil - což měl tak nějak společné se svým pozdějším obdivovatelem Adolfem Hitlerem. Podle vlastního líčení jeho životní dráhu nasměrovalo jakési osvícení, k němuž došlo při návštěvě katakomb v podzemí vídeňského Svatoštěpánského dómu.

obr: Guido List byl jedním z hlavních představitelů ariánské mystiky a okultního nacionalismu a rasismu v rakousko-uherské monarchii.  Zdánlivě bezvýznamná figurka na okraji společnosti, jejíž "učení" však nabývalo síly vždy v okamžicích historických krizí

Přestože pocházel z katolické rodiny a na rodiče byl až nápadně navázaný, ve starobylých sklepeních "rozpoznal" svatyni předkřesťanských kultů. Stal se jejich zarputilým vyznavačem - a údajně tehdy poklekl a přísahal, že jednou vystaví oltář starogermánskému bohu války Wotanovi.

V následujících letech začal provozovat "historická bádání" metodikou nikoliv nepodobnou radikálním nacionalistickým "historikům" oné doby, ty české nevyjímaje: toulal se krajinou, v každém druhém kameni viděl práci dávných předků, "rekonstruoval" minulost z lidových písní a pověstí - a když bylo nejhůř tak sáhl po "intuici", což znamenalo, že si žádoucí obraz prostě vymyslel.

List v oněch dávných skvělých předcích samozřejmě viděl Germány, aniž by si připouštěl, že se ve středoevropském prostoru vystřídala předlouhá řada jiných etnik. A co víc, rozhodl se, že zasvětí svůj život návratu těchto z prstu vycucaných Germánů k dávno ztracené slávě.

obr: Titulní strana jedné z Listových publikací. List byl mimo jiné také průkopníkem používání dávného kosmického symbolu svastiky v novověkých rasistických pseudovědách

Recept byl poměrně jednoduchý, především se musí všichni Němci roztroušení po různých zemích sjednotit do společné říše, zhoubné a změkčilé křesťanství nahradit vírou dávných pohanských předků (čí spíše tím, jak si ji List vysnil) - a tak nějak mimochodem se zbavit i všech negermánských spolubydlících. V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že v té době bylo takové smýšlení považováno za vlastenecké a bohulibé i na straně slovanských národovců (pochopitelně se ale týkalo Slovanů) a že třeba Srbsko z něj v podstatě udělalo princip své státní politiky.

Radikální nacionalismus (německý i český) patřily mezi hlavní  důvody, proč se monarchie při řešení národnostní otázky v českých zemích nemohla hnout z místa. Nežili tu totiž jen Češi, ale jen o málo méně početná německá menšina. Vyrovnání podobné tomu rakousko-maďarskému, proto nepřicházelo v úvahu. Zdejší Němci by se tak rázem ocitli v postavení menšiny politické, zatímco radikální Češi by s velkou pravděpodobností začali uplatňovat filosofii dnes známou jako „Čechy Čechům“. Rakousko-české vyrovnání by tak v lepším případě vedlo ke vzniku dalšího trvalého zdroje napětí, v horším k nepokojům hrozícím přerůst v občanskou válku. Neschopnost spolupráce národností v Čechách podněcovaná z obou stran blouznivými nacionalisty Listova typu tak Vídni trvale svazovala ruce…

List byl také zuřivý antisemita, což naplno projevil ve svém dílku nazvaném Die Juden als Staat und Nation (Židé jako stát a národ), kde v podstatě předjímá pozdější nacistické Norimberské zákony i ideologii Himmlerových SS. Himmler ostatně byl jeho dychtivým čtenářem a nadšeným obdivovatelem. List je také považován za jakéhosi praotce německých tajných společností provozujících nacistickou mystiku.

Právě List také uvedl do rasistické mystiky symbol svastiky - hákového kříže. Propagoval ji ve svých povídkách, divadelních hrách, esejích i okultních spolcích, které zakládal, ale občas také podivínským způsobem jemu vlastním: roku 1875 například oslavil výročí germánského vítězství nad Římany tím, že ve zříceninách antické osady Carnuntum na Dunaji zakopal láhve od vína uspořádané do tvaru hákového kříže.

Listovy aktivity se týkaly i zemí Koruny české: jeho velkým obdivovatelem a také mecenášem byl brněnský továrník Friedrich Wannieck (1838-1919). Stal se (společně se svým synem Friedrichem Oskarem) jedním ze zakládajících členů Listovy společnosti (Guido von List Gesellschaft), která měla podpořit, propagovat a pokud možno i financovat jeho "historická bádání". Většinou ale měly Listovy aktivity ohlas spíš v nižších vrstvách, zatímco vzdělanci jej ignorovali a většinovou společnost - tehdy ještě silně katolickou - zajímal nanejvýš jako případ pro psychiatry. Což podle všeho i byl.

List zemřel 17. května 1919 - týž rok jako Wannieck. A nejspíš by byl rychle zapomenut, kdyby nešťastný průběh války, poválečný rozklad, hrozba bolševických revolucí a nesmyslné podmínky Versailleských mírových smluv mezi Němci ducha mystického rasismu neoživily. A kdyby se jeho knihy později nedostaly do rukou obrýleného zamindrákovaného outsidera, který se jmenoval Heinrich Himmler.

Listův exaltovaný šovinismus ve skutečnosti nebyl o moc trapnější, než šovinismus mnoha českých radikálů 19. století (mezi nimiž bylo také hodně antisemitů, byť se to dnes raději nepřipomíná). Mohlo by se zdát, že velkoněmecký a všeslovanský nacionalismus byly síly protikladné, ve skutečnosti ale pracovaly ruku v ruce na společném cíli: rozbít rakousko-uherskou monarchii. Což se jim nakonec i povedlo. Důsledky jejich úsilí v takto vzniklém mocenském vakuu byly tragické a svým způsobem se projevují stále.

Jan A. Novák

Pokračování seriálu

You have no rights to post comments