Novákoviny

Velký podíl na ďábelské pověsti Faustova domu má známý alchymista a šarlatán Edward Kelly, který v Praze působil na dvoře císaře Rudolfa II. Z jeho časů zřejmě pocházejí i renesanční fresky s alchymistickou tématikou, o nichž jsme mluvili minule. Kellyho příběh je však všeobecně známý a navíc pro faustovskou legendu možná ne tak podstatný, jak se všeobecně soudí. Proto se budeme více věnovat dalším alchymistům obývajícím Faustův dům. Nebylo jich málo a někteří z nich byli zajímavější než šarlatán Kelly. Přesto upadli v zapomnění.

(předešlý díl seriálu)

Za husitských časů se s Faustovým domem zacházelo jako s každým konfiskátem; jak dopadly zámky v držení armády a státních statků, všichni víme. Václav II. Opavský sice nemovitost nakonec obratným manévrováním získal zpět, ovšem ve stavu ruiny, jak o tom vypovídá dokument z roku 1444. Jeho rekonstrukci proto svěřil svému písaři Prokopovi a současně se u něj kvůli tomu zadlužil. I konec této historie nám asi bude připadat dost aktuální: Prokop svého zaměstnavatele tuneloval tak důkladně, že mu Faustův dům brzy začal říkat pane.

Císařův lékař a Císařův pekař

I další majitel, který čarodějnickou nemovitost vlastnil od roku 1501, zřejmě byl dost pochybná existence: Jaroslav Kapoun ze Svojkova skončil svůj život na popravišti roku 1539. Co konkrétně v jeho případě obnášel trestný čin v tehdejší mluvě označený jako faleš hrdla, nevíme, pověsti domu to ale jistě nepřidalo.

obr: Nejslavnějším majitelem Faustova domu, který se nejvíc zasloužil o jeho černokněžnickou pověst, byl anglický alchymista Edward Kelly pracující pro císaře Rudolfa II. Na dobová ilustraci Kelly se svým společníkem Johnem Dee komunikují s dušemi mrtvých 

Dům pak propadl císařské koruně a Ferdinand I. ho věnoval svému osobnímu lékaři Janu Kopovi z Raumenthalu (Johann Kopp von Raumenthal). Stalo se tak roku 1543 - a i koníčkem tohoto pána byla alchymie. Takže tu možná také laboroval, nebo to aspoň měl v úmyslu.

Jenže císař pobýval jinde a nespíš chtěl mít svého ošetřujícího lékaře nablízku, takže podíl Johanna Koppa na čertovské pověsti Faustova domu nebude velký. V každém případě o jeho esoterických aktivitách v Praze nejsou žádné zprávy.

Další v řadě čarodějnických majitelů Faustova domu je slavný Edward Kelly (1576-1611), kterého nejspíš budete znát i z veselohry Císařův pekař. Ve Faustově domě se usadil roku 1590 a patrně právě z jeho časů pocházejí fresky s alchymistickou tématikou, které tu byly objeveny roku 1997.

Zda má na svědomí i zazděné kočky, nebo zda jde o  důkaz provozování černé magie některým jiným majitelem, to nevíme, právem se ale můžeme domnívat, že velkou část ďábelské legendy dům vděčí právě jemu.

Kellyho životní příběh je dostatečně známý, zatímco o tom, co dělal ve Faustově domě, moc nevíme. I jeho následovníci se tu ve svých laboratořích činili a někteří z nich dokonce nebyli ani podvodníci. Ke skutečnému doktoru Faustovi měl asi nejblíže Ferdinand Mladota ze Solopysk.

Faust číslo 1

Kelly odešel z tohoto světa vlastní rukou a dům pak rychle po sobě vystřídal několik majitelů. Z nich nejvýznamnější pro jeho tvář byl Joachym Schuller, který tu provedl rozsáhlou rekonstrukci - už druhou v renesančním stylu.

Současně ale objekt nepřestával přitahoval adepty magie a tajných vědění. Skutečně pozoruhodným zjevem mezi nimi byli především někteří příslušníci rodu Mladotů ze Solopysk, kteří dům získali roku 1721 a udrželi si ho až do roku 1810.

Podobně jako v případě opavských Přemyslovců i v rodě Mladotů se záliba v alchymii dědila. Musíme si ovšem uvědomit, že mluvíme o časech, kdy mezi magií a přírodními vědami ještě neexistovala ostrá hranice - a že ty alchymisty, kteří nebyli vyloženými hochštaplery, můžeme s klidným svědomím označit za vědce v dnešním slova smyslu. To je i případ Mladotů sídlících ve Faustově domě.

Prvním v pořadí (a nejspíš i "Faustem číslo 1") byl hrabě Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk, kterého jeho současníci shodně považovali za podivína. Měl zálibu ve fyzice, mechanice a sestrojování různých elektrických i mechanických zařízení.

V jeho domě byly k vidění pohyblivé figury a další podivné stroje, občas se odtud ozývaly exploze, v noci z oken šlehala záře plamenů a elektrických výbojů. Stavení děsilo bohabojné Pražany v širokém okolí. Nejspíš právě tehdy se osudy čarodějova domu proťaly s všeobecně oblíbenými historkami o doktoru Faustovi - a zrodil se pražský Faustův dům.

Morbidní kaplan

V slibně započaté čarodějnické kariéře Ferdinanda Antonína pokračoval i další příslušník rodu Josef Mladota ze Solopysk. Mladotové také údajně přímo pod domem objevili ložisko jakési zvláštní břidlice, z níž vyráběli léčivé masti a další přípravky.

Šly dobře na odbyt - možná i díky čertovské "image" kterou si pánové svými spektakulárními pokusy vytvořili. I proto se dá předpokládat, že podzemí domu ještě nevydalo všechna svá tajemství.

obr: Pověst o doktoru Faustovi, který se v touze po vědění, bohatství a věčném mládí upsal ďáblovi putuje staletími a inspiruje umělce. 

Mladotové také uskutečnili další rozsáhlou rekonstrukci objektu, tentokrát v barokním slohu. Zatím posledním alchymistou ve zdech Faustova domu byl Kryštof Berger (1721-1793), jemuž se místo zlata podařilo vynalézt uhelné brikety a kamna na uhlí.

Svérázným podivínem, který čertovskou legendu oživoval ještě i na přelomu 19. a 20. století byl Karl Jaenig, kaplan sousedního kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Přitahovalo jej všechno, co souviselo se smrtí a tak jeho byt ve Faustově domě zdobila morbidní sbírka lebek, kostí a dalších strašidelných předmětů, včetně plně funkční šibenice. Po vzoru upírů prý spával v rakvi a stěny měl vyzdobené obrazy s morbidními výjevy.

Ani jím ale působení tajemných sil ve zdech Faustova domu neskončilo. Málo se také ví, že v Praze existovaly nebo dodnes existují další tři objekty spojované s doktorem Faustem a čertem, který si ho odnesl.

(pokračování)

(předešlý díl seriálu)

Jan A. Novák

Psáno pro časopis Naše rodina

obr: Průjezd Faustova domu dýchá starobylostí

Foto: Jan A. Novák

You have no rights to post comments