Novákoviny

Kdyby existovali nějací Marťané, mohli před přibližně čtvrt stoletím (přesněji v pátek 11. května 1984) pozorovat zajímavý jev: přechod Země přes sluneční kotouč. A kdyby měli podobnou náturu jako lidé, nejspíš by přitom propadali panice hned ze dvou důvodů...

Na Kraslicku v západních Čechách se dnes dopoledne (24. srpna) zase zatřásla země. Obyvatelé otřes zaznamenali jako velkou ránu, podle předběžných zpráv měl intenzitu 3. stupně Richterovy škály a k žádným škodám nedošlo. Geofyzikální ústav zatím o jevu nevydal informace. Je známo, že otřesy na Kraslicku přicházejí v tzv. rojích, může tedy jít o začátek dalšího z nich. Nechybí ani teorie německých vědců, podle nichž jde o projevy probouzejícího se vulkánu (podrobnosti najdete zde).

UPOZORN?NÍ:Víc informací o zemětřeseních a sopečné činnosti u nás i ve světě najdete v knize Smrtící sopky. Pokud není ve Vašem knihkupectví, lze ji objednat na webu:

http://www.kosmas.cz/knihy/155601/smrtici-sopky/

Bezedné propasti se zdánlivě vyskytují jen v pohádkách nebo literárních příměrech - jedna taková ale existuje doopravdy. A dokonce nikoliv na druhé straně zeměkoule, jak bývá u rarit zvykem, ale u nás. Konkrétně nedaleko města Hranice u řeky Bečvy. Říká se jí nejčastěji Hranická propast, dřív ji nazývali prostě Propast nebo také Gewatterloch (Kmotrova díra).

Pobavilo mě, že stát prý bude podporovat projekty zvyšování finanční gramotnosti a zábavnou formou přemlouvat lidi aby si nebrali lichvářské půjčky. Tuhle osvětu na český způsob ale už známe: ve slovníku ministerských úředníků slovo "vychovávat" obvykle znamená darovat peníze daňových poplatníků spřáteleným firmám předstírajícím provádění jakési vzdělávací aktivity. Takže zatímco v televizních reklamách bude na všech kanálech pokračovat velkorysé vymývání mozků propagující život na dluh, tu a tam někdo půjde puberťákům do škol prozradit, že půjčovat si není dobré. Kšeft s lidskou blbostí pojede dál a ještě bude o důvod víc proč příbuzným a kamarádům ulít z našich společných peněz. To je přece mnohem lepší, než v souladu s dobrými mravy specifikovat lichvu jako trestný čin.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

Čím bylo pro starou dobu zlato, tím je pro moderní společnost energie. A máme i jakousi obdobu alchymie. Dnešní alchymisté nehledají kámen mudrců, ale usilují o studenou fúzi - nevyčerpatelný zdroj levné energie, který lze sestrojit téměř doslova na koleně. Většina mainstreamových jaderných fyziků na tuto možnost nevěří, ale vědečtí disidenti se nenechali odradit: jejich úsilí pokračuje a má první nadějné výsledky.

Nezanedbatelné množství lidí věří, že příští rok přinese velkou katastrofu, která zásadně poznamená civilizaci - pokud ji úplně nevymaže z povrchu Země. Jen se nemohou shodnout na povaze Apokalypsy. Poslední dobou získávají navrch příznivci hypotézy, podle které ji zaviní tajemná planeta Nibiru.

"Blíží se k nám planeta, která kolem Slunce oběhne jednou za 3600 let a co nevidět způsobí strašnou pohromu," píše David Morrison z astrobiologického institutu NASA. "Věděli o ní už před tisíciletími obyvatelé Mezopotamie, kteří ji pojmenovali Nibiru. Znali ji také staří Mayové, jejichž kalendář končí rokem 2012 právě proto, že tehdy se zlověstná planeta srazí se Zemí."

Už v případu Breivik se mainstreamová média předháněla v používání novořeči překrucující fakta, popis řádění lůzy v ulicích Londýna ale posunul laťku výš. Pomyslný slovník pro novináře popisující tyto události je zajímavý: například pro paliče, brutálního násilníka a zloděje povoluje termíny "rebel", "nespokojenec", nebo "mládež". V nejhorším případě "výtržník", ale to už si pisálek koleduje o označení "extrémní pravičák", "rasista" nebo "neonacista". Stejné označení  pak se důsledně používá také pro všechny, kdo by chtěli drancování řešit jinak než vlídnou domluvou. Gangster, drogový dealer a vrah zabitý policií při zátahu před vypuknutím násilí je „taxikář“ nebo ještě lépe „oběť.  Místo slova "gang"  je důrazně doporučeno používat termín "skupina" a etnická příslušnost se smí zmiňovat pouze v případě, že se při rabování podaří nachytat bělocha (zásadně ale nezmiňovat jeho původ, pokud není Brit). A když fotit, tak nanejvýš plameny, policisty a hasiče – v žádném případě ale tváře „nespokojenců“…„Korektní“ postoj ovšem má účinek přesně opačný, než jaký jeho autoři (alespoň doufám) zamýšleli. Jestli něco opravdu nahrává extrémnímu rasismu a nacismu (který je ve skutečnosti pravicový přibližně stejně, jako je zelená barva fialová), tak to je právě překrucování a zamlžování skutečnosti kavárenskými levičáky a jejich médii.

Jan A. Novák

Psáno pro Novákoviny

POZNÁMKA: Text je volný pro další šíření. Pokud se rozhodnete jej použít, uveďte, prosím, celé jméno autora a funkční odkaz na Novákoviny

Krajina v okolí Štěchovické přehrady jižně od Prahy je romantická sama o sobě - ještě tajemnější nádech jí ale dodávají legendy o skrytých nacistických pokladech. A že na nich něco bude, o tom svědčí i skutečnost, že tu pátrala také komunistická StB a že pozdější hledači tu ve svých pokusech utratili milióny, jejichž původ patří k dalším záhadám mýtu známého jako štěchovický poklad. A že už v únoru 1946 se tu našel zakopaný archiv státního sekretáře pro Protektorát Čechy a Morava Karla H. Franka. Hledači ale věří, že mnohem víc toho v zemi ještě zůstalo.

 Zlatá horečka už dorazila až k nám: žlutý kov jde na dračku a jeho ceny raketově rostou. Pouhý gram tzv. investičního zlata se už prodává za více než 1500 Kč, přičemž je jasné, že tím to zdaleka nekončí. Lidem konečně začíná docházet, že peníze jsou prázdné nic: ty v bance jen bity v počítačích, od nichž vás "voni" odstřihnou kdykoliv se jim zamane, ty v peněžence zas kousky papíru a kovu nekryté ničím. Vývoj na burzách, stejně jako události v Londýn? i jinde, názorně naznačují, že doba začíná být hodně nejistá. Majitelé úspor reagují tradičně: začínají shromažďovat to, čím bývaly bankocetle kryté kdysi. Zlato přece nestárne, nekazí se, vždycky bylo a bude. Opravdu to ale je dobrá investice do časů které přijdou?

Od doby, kdy Dan Brown napsal Da Vinciho kód, je recept na besteseller jasný: thriller ze současnosti střihnout středověkem, okořenit tajnou společnosti - a autor je za vodou. S takovými knihami se roztrhl pytel a většinou se dají číst, protože nakladatelští editoři si k vaření vybírají řemeslně zručné kuchaře. Harperova Lazarova krypta se nejdřív zdála být právě z této kuchyně: je tu thriller, je tu středověk; ostatně podtitul "Osm století lží ukrývá smrtící tajemství" také ledacos napovídá. A přece je něčím víc.

Minulý týden kdekdo vzpomněl 20 let od vzniku světa webů a i když je to výročí trochu pofiderní (k internetu, jak ho dnes známe, zdaleka nevedla jen jedna cesta), připadal bych si hloupě, kdybych se nepřidal. Jenže jak svůj komentátorský stádní pud uspokojit?

Nejlépe by asi bylo vzpomínat jak to tehdy před dvěma desítkami let bylo - tak to většinou také udělali ostatní. Což o to, věk bych na to měl. Jenže to má i druhou stránku: paměť už nějak neslouží. A i kdyby sloužila, poměrně jednoduchým výpočtem zjišťuji, že tehdy se psal rok 1991, od bolševikova taktického vzdálení se zjevné moci uplynuly pouhé dva roky a ani mít obyčejný telefon ještě neznamenalo úplnou samozřejmost. Natož pak internet. Nebo třeba mobil. I když...

Dnes (5. srpna 2011) se otevírá startovací okno pro sondu Juno mířící k Jupiteru. Velký článek o misi připravujeme, zatím aspoň působivé video z dílny NASA o průběhu a cílech výpravy.

Gigantická šestimetrová postava namalovaná okrem na skále jedné ze saharských roklí svého času posloužila Erichu von Dänikenovi jako pádný důkaz o návštěvě mimozemšťanů. Není divu: obr má na sobě oblek připomínající skafandr, včetně podivné helmy se štěrbinovými průzory. Už objevitel této kresby, francouzský etnograf Henry Lhote jí dal sugestivní název "Velký marťanský bůh". Astronautickou interpretaci ještě posilovaly další skalní malby v okolí, které znázorňovaly postavy oblečené v podobných "skafandrech" (navíc ještě s "anténami" na hlavách), lidi vznášející se jakoby ve stavu beztíže, nebo podivné tvory nepřipomínající žádná pozemská zvířata.

Norka jménem Prableen Kaur byla jednou z účastnic tábora, na který zaútočil Anders Breivik - a po celou dobu, kdy kolem ní střílel, telefonovala, esemeskovala, psala na twitter i facebook. Střelec nenávidějící multikulti si jí nevšiml, přestože její orientální vzhled na něj musel působit jako muleta na býka. Nevěříte? No, popravdě řečeno, mě se to taky nějak nezdá, stejně jako mnoho dalších věcí v téhle smutné historii, ale oˇtom teď psát nechci. Jde mi o posedlost elektronickou komunikací, sociálními sít?mi, digitálním prostředím předstírajícím, že vidí všude a  všechno -  a zvláštním obrazem světa, který se z toho rodí.

Vyšehrad a Petřín jsou bezesporu nejtajemnější místa Prahy. K oběma kopcům nad Vltavou se vztahují pověsti o starých předkřesťanských kultech naznačující, že tu patrně stály jakési svatyně. Na Petříně po nich nezbylo nic, mnozí ale věří, že na Vyšehradě něco zůstalo: Čertův sloup v Karlachových sadech před proboštstvím. Představuje jedno z největších tajemství pražské historie a vzbuzuje pozornost nejen neobvyklým tvarem, ale i nápisem v neznámém písmu. Někteří dokonce věří, že jde o menhir - megalitickou památku patřící do podobné kategorie, jako slavné britské Stonehenge.

Kladný hrdina je uv?zn?ný v rakvi plné zvolna stoupající kapaliny. Padouch se sklání nad okénkem ve víku a chce znát tajemství, které mu dá ni?ivou moc. Hrdina - jak také jinak - ne?ekne a ne?ekne. A tak kapalina nakonec dosáhne jeho úst a za?ne d?sivá agonie. Jenže pak p?ichází ne?ekaný obrat: hrdina je sice utopený, p?esto ale s lehkým údivem zjiš?uje, že dál žije a dýchá...

Na první pohled jde o slabomyslnou zápletku bé?kového thrilleru - a opravdu to je scéna vzešlá z pera oblíbeného spisovatele Dana Browna v jeho zatím posledním románu The Lost Symbol. Jenže velkovýrobce bestseller? si v tomto p?ípad? v?bec nevymýšlí: dýchat kapaliny opravdu jde. Technologie se používá p?edevším ve zdravotnictví p?i záchran? nedonošených d?tí a lé?ení plicních chorob, nabízí ale také dosud netušené možnosti p?i potáp?ní do extrémních hloubek, v letectví a ?ad? dalších aplikací. A jaksi mimochodem z?ejm? i v tajných službách k ú?el?m, o nichž se na ve?ejnosti rad?ji p?íliš nemluví.

O Andersi Breivikovi píše kdekdo, zato jeho obětem je věnována překvapivě malá pozornost. Z více než půl tisícovky účastníků  "dětského tábora" na ostrově Utoya média zaujali jen dva - a výběr je trochu zvláštní: policista a příbuzný královské rodiny, který byl na ostrově v civilu a mladá Norka s exotickým jménem Prableen Kaur, která okamžitě po událostech zveřejnila dramatické svědectví o tom, jak během střelby s pomocí mobilu twitterovala, psala na facebook, rozesílala esemesky a telefonovala na všechny strany. Což je nepochybně pozoruhodný výkon, takže jsem o ní chtěl vědět víc. A opět jsem narazil na náznaky toho, že v celé té smutné historii je mnoho podivného.

Cestování v čase už není jen námětem fantastické literatury - v posední době se jím zabývají i seriózní fyzikové. Na otázky, které se při tom vynořují, ale stále ještě neexistují jednoznačné odpovědi. Jde o reálnou možnost, nebo pouhý výmysl fantastů, který nemá žádnou oporu v přírodních zákonech?

"Hodinové ručičky pouze uchovávají záznam, kolik kyvů kyvadlo vykonalo, není tedy třeba mluvit o ničem, co bychom nazývali čas," tvrdí fyzik John. Barrow v knize Teorie všeho. Naznačuje tím, že i čas, jak jej vnímáme v každodenním životě, je jen zdáním, které zakrývá hlubší podstatu existence.

Čím je ale čas doopravdy, to vlastně ještě nikdo pořádně neví. I to je jeden z důvodů, proč zdánlivě nepravděpodobné cesty proti jeho proudu nejsou tak úplně vyloučené.

"Minulé nemůžeme změniti," tvrdil římský filosof a politik Marcus Tullius Cicero (106-43 př. n. l.), ne všichni se s tím ale chtějí smířit.