Novákoviny

Atlantis dneska přistával ještě za tmy, takže to moc spektakulární podívaná nebyla - ale je to historický okamžik a konec velké éry výzkumu vesmíru, proto jsem video přece jen zařadil. Připomnělo mi to výrok jistého lodního stavitele, který v 19. století na konci éry velkých plachetnic před jedním z posledních čajových kliprů řekl: "Takovou loď už nikdo nepostaví". Takže: Farewell Space Shuttle! Držme si jen palce, ať ta přestávka v pilotovaných letech do neznáma není moc dlouhá.

UPOZORNĚNÍ:

Chcete vědět, jak raketoplány při návratu na Zem manévrovaly? Čtěte zde

Chcete vědět, co nahradí raketoplány? Čtěte zde

Chcete si přečíst o historii a výsledcích programu Space Shuttle? Najdete to zde zde

Tohle už nikdy neuvidíte - mise STS-135 raketoplánu Atlantis (a tím i celý program Space Shuttle) se chýlí ke konci. Tady je video NASA z 10. letového dne, z něhož nejzajímavější je část nabízející příležitost prohlídky interiérů tohoto fantastického stroje. O takovém prostoru a pohodlí se posádkám budoucích kosmických lodí bude dlouho jen zdát.

Návrat z oběžné dráhy na Zemi je jednou z nejkritičtějších fází kosmického letu - právě během něj zahynulo nejvíc astronautů a kosmonautů.Patřila k nim i posádka raketoplánu Columbia, jejíž stroj se rozpadl při návratu do atmosféry roku 2003. Právě v těchto chvílích manévr naposledy provádí raketoplán Atlantis.

I když raketoplán přistává na letištní ploše jako obyčejné letadlo, operace, které musí cestou z vesmíru uskutečnit, jsou mnohem složitější. Nejen proto, že letová hladina, v níž manévr začíná, se nachází mnohem výš. Jedním z dalších nezanedbatelných rozdílů spočívá v tom, že stroj musí sestup a přesné navedení na přistávací dráhu zvládnout bez motorů, a tedy s minimální možností oprav případných chyb. Ano, raketoplány Space Shuttle přistávají jako kluzáky. Průlet atmosférou proto probíhá za vydatné asistence palubních počítačů a další elektroniky i pozemního řídícího střediska.

Pod pojmem megalitické památky si každý asi představí na prvním místě Stonehenge nebo bretaňský Carnac. Pár takových objektů se ale nachází i u nás, i když ne tak monumentálních. K nejpůsobivějším patří osamělý menhir nazývaný Kamenný pastýř (nebo také Kamenný slouha) nedaleko Klobuk u Slaného. Je vysoký úctyhodných 3,5 metru a stojí v rovinaté a bezlesé krajin?, takže už z dálky jej snadno zahlédnete. Ze zelených nebo zlatých polí se k nebi tyčí černý monolit na špici lemovaný bílými skvrnami ptačího trusu, který z určitého úhlu vypadá jako hrozící prst. A z jiného zase jako zlověstně temná nahrbená postava.

Už v předminulém století proběhl dramatický spor o to, zda je kámen přírodním výtvorem, nebo památkou na nějakou neznámou pravěkou kulturu. Geolog J. N. Wondřich tehdy vehementně tvrdil, že objekt je jen tvrdší jádro nějaké skály, jejíž zbytek podlehl zvětrávání. Naproti tomu historik a zakladatel české archeologie Josef L. Píč (1847-1911) věřil, že jej tu úmyslně vztyčili dávní lidé. Roku 1898 tu proto provedl vykopávky, při nichž se prokázalo, že železitý pískovec, z něhož se menhir skládá, se v blízkosti nenachází. Kopané sondy také potvrdily, že balvan není výčnělkem podložní horniny, ale je zasazen v jejím sypkém nadloží. Od té doby šlo o umělém původu pochybovat dost obtížně.

Jestli vám p?ipadá, že po?así se s námi nemazlí, pak v?zte, že jinde m?že být ješt? h??. Zde jsou ?asosb?rné záb?ry prašné bou?e, která 6. ?ervence zasáhla arizonské m?sto Phoenix.

Být hrá?em po?íta?ových her, geekem, zajatcem sociálních sítí, ?i osobou jinak postiženou existencí sv?ta digitálních chytrých mašin, je ?asto úd?l pon?kud osam?lý. Pravda, na internetu se m?žete seznámit se spoustou lidí, jenže co vy víte, kdo jsou skute?n? za?, a hlavn?:  to bezprost?ední lidské teplo p?i tom tak n?jak chybí. Zvláš? pokud jde o kontakty povahy flirtovní až erotické. To se ale má brzy zm?nit.

Letem raketoplánu Atlantis končí dominantní postavení Spojených států ve vesmíru, bylo by tedy divné, kdyby k tomu nezaujal stanovisko americký prezident. Obama tak učinil na twitteru a způsobem sobě vlastním. "Pořád dokola používáme technologii starou 30 nebo 40 let z dob programu Apollo...Je čas prolomit hranice, najít nové horizonty... Pojme letět na Mars a zastavit se cestou na nějakém asteroidu! " Působivé - pokud ovšem neznáme fakta.

Asi taky znáte ty krásné fotografie blesků ze zahraničních časopisů a webů. Zdálo by se, že udělat podobné není problém, tím spíš, že bouřek je letos zatím víc než dost. Tak jsem to zkusil - a brzy se ukázalo, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Nedaleko Dobříše poblíž obory Aglaia se nachází podivný prastarý objekt, který by jistě zaujal i samotného Ericha von Dänikena i další lovce záhad. Nápadný a pracně zbudovaný elipsovitý val obklopený vodním příkopem neohraničuje žádné stavby a zjevně nemá ani obranný charakter. Přestože tabulka umístěná na lokalitě tu léta vytrvale hlásá, že jde o slovanské hradiště, skutečný smysl a původ prastarého objektu stále z?stává velkým tajemstvím. Má stavba něco společného s neméně tajemnými ringvaly ležícími na mnoha místech střední Evropy? Nebo dokonce s kruhovými megalitickými stavbami typu henge? Nevíme - ale rozhodně není na škodu věc prozkoumat přímo na místě.

Program amerických raketoplánů Space Shuttle má dlouhou a spletitou historii. Jeho kořeny sahají až do 50. let minulého století, kdy projekt Dyna Soar - malého kosmického letadla vynášeného na oběžnou dráhu raketou - měl velkou šanci dopravit do vesmíru prvního amerického astronauta. Pod dojmem ruských úspěchů však Spojené státy raketoplány opustily a začaly s urychleným vývojem kosmických kabin a jejich nosičů.

Pokud vše půjde dobře, tak dnešek vstupuje do historie astronautiky: právě zahájenou misí STS-135 raketoplánu Atlantis definitivně končí program Space Shuttle. Vlastní lodí se Američané do vesmíru nepodívají několik dalších let, kromě toho ale (na rozdíl od Ruska a ESA) nebudou mít v nejbližší době ani automatický prostředek pro dopravu zásob, vědeckých experimentů a náhradních dílů na Mezinárodní kosmickou stanici.

USA tak v podstatě ztrácejí vedoucí postavení ve vesmíru. Zatím ještě věří, že jen dočasně, protože know-how a obrovský technologický náskok před Ruskem i Čínou jim stále zůstává. Ve skutečnosti je ale kosmická budoucnost Ameriky nejistá.

Za rok zrodu automobilů se většinou považuje letopočet 1885 kdy své patenty obdrželi němečtí vynálezci Gottlieb Daimler a Karl Benz. Někdy se připouští, že vůbec prvním samohybem bylo parou poháněné monstrum, které se roku 1769 podařilo sestrojit francouzskému inženýrovi Nicolasu J. Cugnotovi. Ve skutečnosti ale sahají kořeny automobilismu do ještě vzdálenější minulosti. Málo se ví, že u zrodu dopravního prostředku, který zásadním způsobem poznamenal současnou civilizaci, stál jezuitský mnich.

Kanárské ostrovy jsou pro většinu návštěvníků především krásné pláže a exotická příroda. Ve skutečnosti je to ale také místo, kam mnozí kladli Atlantidu. Jednu z největších záhad tohoto souostroví představují původní obyvatelé - Guančové.

Podivný byl už způsob života Guančů. Když sem v 15. století připluli Španělé, našli světlovlasé modrooké lidi, kteří žili na úrovní doby kamenné: neznali kovy, bydleli v jeskyních a primitivních chatrčích, jejich kněžky nápadně připomínaly Věstonickou venuši - to všechno v době, kdy Evropa prožívala úsvit novověku. Současně ale uměli provádět úspěšné trepanace (otevření) lebky, které pacienti prokazatelně přežívali. Své mrtvé balzamovali a používali jakési značky, které jsou totožné s některými symboly na jeskynních kresbách z doby kamenné. Používali také zvláštní hvízdavý jazyk, který nemá obdoby nikde jinde na světě.

Dopravu po vodě už si nikdo nedovede představit bez lodního šroubu - a za autora tohoto převratného vynálezu je ve střední Evropě obvykle vydáván chrudimský rodák Josef Ressel (1793-1857). Protože pocházel ze smíšené německo-české rodiny bývalého Rakouska-Uherska a působil v Kraňsku, Terstu a Lublani, jeho prvenství propagují především Češi, Němci, Rakušané, Italové, Slovinci a Chorvaté. U nás se o něm nepochybuje, jmenují se po něm ulice i školy. Naproti tomu v mnoha materiálech z anglosaské části světa o něm nenajdeme ani zmínku. Jak to tedy s tímto "velkým Čechem" bylo doopravdy?

P?edstavte si, že dostanete takovouhle esemesku: "Franto, kde trcis, uz se mi tu po tobe styska!" Nebude ani od manželky/manžela a dokonce ani od milenky/milence, ale z vaší garáže, protože automobilky vyvíjejí vozy, které mají na smartphony nebo tablety svých majitel? posílat textové zprávy. Dokonce se uvažuje o tom, že ?asem budou auta pro tento ú?el mít i vlastní profily na Facebooku. A odborníci už te? p?emýšlejí, jak se k tomu postavit.

"Jsem otev?ený všem novým myšlenkám, ale se svým pežotem nehodlám o ni?em diskutovat," nechal se slyšet dr. ing. Josef Moudrý, p?edseda Státní rady pro v?deckotechnickou revoluci a informa?ní pokrok. "A už v?bec ne p?es n?jaký fejs...fejcb... jak že se to jmenuje?"

Ve středověku pořádali nevolníci krvavé rebélie kvůli odvádění desátků, my však celkem v pohodě platíme státu víc než polovinu svých příjmů. Nic proti tomu: moderní stát má drahou infrastrukturu a řadu sociálních funkcí. Při pohledu na stav českých silnic, školství, zdravotnictví, vždy, zajištění ve stáří... na straně jedné a na luxusní sídla a vozy politiků, úředníků a s nimi spřízněných mafií na straně druhé ale je zřejmé, že ohledně hospodaření s vybranými "superdesátky" má český stát blíž spíš k tomu feudálnímu. Pokud vás zajímá, proč tomu tak je, pak odpověď najdete zde. Jaksi mimochodem při tom člověka napadne, proč zrovna tohle u nás takzvaná levice i takzvaná pravice svorně zamlžují - to co tu tváří jako politické soupeření ideologií, je ve skutečnosti bohužel jen boj o tato koryta.

Letních bouřek přibývá – a spolu s nimi roste i pravděpodobnost setkání s jevem, který stále představuje velkou záhadu přírody. Teorií snažících se vysvětlit podstatu kulového blesku jsou desítky, žádná z nich ale nepostihuje všechny jeho projevy.

"Přes neustále rostoucí výčet vlastností, jak je popsali důvěryhodní očití svědkové, dodnes nemůžeme o kulovém blesku vyslovit nic určitého. Mnoho vědců je však stále více přesvědčeno, že jednoho dne jej vysvětlit dokáží."

Tato slova napsal o záhadě kulového blesku známý britský spisovatel Arthur C. Clarke už v 80. letech minulého století - a dodnes na nich není třeba nic měnit. Ale i pouhé přesvědčení badatelů, že jev objasnit lze, bylo tehdy velkým krokem vpřed.

Je letní slunovrat – a to se prý v menhirech a dalších megalitických stavbách probouzí tajemné sily. I letos tedy zřejmě budou novodobí Keltové, šamani a další vyznavači přírodní magie  putovat k těmto objektům. Nemusí přitom ani moc daleko - nejslavnější megalitický objekt je sice Stonehenge, kameny vztyčené neznámou kulturou (menhiry) však máme i u nás. Největší z nich stojí u Klobuk na Slánsku a dosahuje výšky přibližně tři a půl metru. Smysl těchto objektů zatím není přesně znám, hypotéz je ale hodně - od velmi umírněných až k poněkud neobvyklým. K těm druhým patří právě názor, že megality byly jakési akumulátory energie naší planety. která je schopná ovlivňovat lidskou psychiku a dávat jí netušené schopnosti. A že takto fungují dodnes. A tak se tu za letního slunovratu dějí podivné věci...