Původně to měl být lék podávaný po lžičkách, dnes se na světě denně prodá a vypije 1,2 miliard čtvrtlitrových porcí. Coca cola, pro jedny milovaný nápoj, pro jiné nenáviděný symbol imperialismu, globalizace, konzumu, špatné životosprávy a bůhvíčeho ještě, se poprvé ocitla na trhu právě před 127 lety.
AdSense je celkem zajímavý nástroj, který umožňuje provozovatelům webů umisťovat na nich reklamu Google a mít z ní jakýsi profit. Nijak závratný, ale lepší než drátem do oka, jak říkávají citlivější povahy, ostatně, proč to nezkusit, když to nic nestojí. Může se ale stát, že vám přijde zamítavá odpověď se zdůvodněním, které asi leckoho přinejmenším překvapí:
Menhiry v Dolních Chabrech vypadají jen jako osamocený artefakt s nejasným původem i posláním, který nám toho o Ládví mnoho neřekne. Pokud ale vezmeme v úvahu, že nejstarší křesťanské kostely vznikaly na místech pohanských svatyň, pak máme najednou před sebou mozaiku mnohem pestřejší. Objeví se v ní i kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech.
Tentokrát to bude z trochu jiného soudku. Heslo "náš zákazník, náš pán zmizelo společně s drobnými živnostníky", korporace, řetězce a další "nadfirmy" na to mají přesně opačný pohled. Jedním z důkazů ze pečivo supermarketů: osolený lehce osmahlý polystyren, tu gumový, jindy jak z kamene, jako bonus zapečená myš... Běžná praxe je, že personál v dopékacích troubách ohřívá i housky již jednou ztvrdlé, aby zákazník nabyl dojmu, že kupuje "ještě teplé". Malé pekárny většinou převálcovala konkurence gigantů a likvidační politika státu vůči malým podnikatelům. Jak z toho ven? Upečte si vlastní housky. Je to překvapivě jednoduché - a navíc velmi zábavné.
Pole zastavěná solárními panely leckomu vadí, proč je tedy nepřestěhovat někam, kde nebudou tolik na očích? Někam hodně daleko - třeba do vesmíru? Podle některých odborníků je tam dost levné energie, která navždy zažene energetické krize, podle jiných je to ale nebezpečné a drahé.
Menhir Kamenný slouha v Dolních Chabrech by mohl být prvním z klíčů otevírajících tajemství vrchu Ládví - výrazné krajinné dominanty pravobřežní části pražské kotliny. Proč zrovna tento kopec nebyl nikdy obydlený? Možná proto, že neměl sloužit lidem, ale bohům…
Exploze zájmu o cestování vedla i k záplavě tištěných průvodců v knihkupectvích. Úroveň je různá, ale kniha "Alpy - nejkrásnější vyhlídky" z nakladatelství Alpress splňuje i ty nejnáročnější požadavky: přesně takhle má správný průvodce vypadat.
Sladkosti jsou nejspíš staré jako lidstvo samo, ale řepný cukr je překvapivě mladý. Přišel na svět zásluhou napoleonských válek, kdy kontinentální blokáda způsobila nedostatek sladidla z třtiny. Vynálezce výroby cukru z cukrové řepy se narodil přesně před 260 lety.
Stroj času umožňující přenést se do pravěku není jen v románech - jeden stojí nedaleko Loun a cesta do doby předcházející tu naší až o šest tisíc let stojí jen 20 korun. Stačí navštívit archeologický skanzen v Březnu. Pro milovníky záhad je návštěva o to zajímavější, že některé ze zdejších staveb patří období, kdy v povodí Ohře neznámá kultura vztyčovala tajemné menhiry.
Kdyby - jestli (nehodící se škrtněte) chtěl někdo světu dokázat, že Češi si nedokáží vládnout sami, tak to nemohl udělat lépe. Po přibližně stoleté samostatnosti si poprvé zvolili prezidenta - a ten se vzápětí u bratrů Rusů ožral tak, že málem upadl na korunovační klenoty odkázané zemi císařem Karlem IV. Lidu se řeklo, že má virózu a jede se dál. Směrem na východ, do asijských stepí, sbohem kulturní Evropo.
V minulém díle seriálu jsme viděli, že pražský vrch Ládví je v mnoha ohledech výjimečný. Představuje také mnohem výraznější krajinnou dominantu než třeba Petřín, Hradčany, Vyšehrad, Děvín nebo Vítkov. Přesto tu - na rozdíl od nich - nikdy neexistovalo žádné lidské sídlo, opevnění, hradiště, nebo aspoň strážní hláska... nic. Není už to samo o sobě divné?
Zveme na Dny otevřených dvěří na hvězdárně Ondřejov, které se uskuteční 10- až 12. května vždy od 9 do 17 hodin. Po celé tři dny pro vás budou otevřena naše odborná pracoviště a budete si je moci prohlédnout s výkladem odborníků. Na pátek zveme také školy! Otevírací doba po všechny tři dny 9 až 17 hodin.
Dobrý den, zdravím tímto svého oblíbeného autora. Před časem jsem Vám psal moji úvahu o souvislosti Čeljabinského meteoritu, Tunguzského výbuchu, sibiřských kotlů a Patomského kráteru, kterou jste na svých stránkách otiskl. Chtěl bych jenom doplnit jednu informaci, která mi připadá opravdu zajímavá.
Když jsem před několika lety psal knihu Putování po největších záhadách Slovenska, připravil jsem do ní také kapitolu o podivných okolnostech smrti slovenského politika, vědce a letce Milana Rastislava Štefánika. Nakladatel ji do publikace nakonec nezaředil, proč, to jsem se nedověděl. Zítra (4. května) uplyne od tragédie na Vajnorském letišti přesně 104 let, nastala tedy vhodná chvíle ke zveřejnění textu a jedné ze záhad naší poměrně nedávné historie.
Říká se, že není zájem o technické a přírodovědné vzdělání, protože studium je moc těžké a nedá se okecat. To ovšem platí jen v Evropě, kde příliš silné státy a příliš masivní přerozdělování pokřivily hodnoty. Nejen Američané, ale i Číňané, Indové. Iránci a další o přírodní vědy a techniku zájem mají. A velký. Je to logické: skutečné hodnoty vytvářejí jen "neokecávací" obory a - jen v takových oborech se rodí skutečné a nikoliv jen spekulační peníze. Je dost možné, že po skončení současného finančního zemětřesení spekulační peníze v podobě pouhých bitů z bankovních serverů vyšumí . V takovém světě budou nejspíš rozhodovat jen ti, kdo vytvářejí skutečné hodnoty. A jestli si myslíte, že Číňané si budou nějaké Evropany vydržovat jako manažery, politology, poradce, komentátory, provozovatele streetartu, nebo odborníky na trávení volného času, tak já myslím, že ne.
Víte, které z pražských návrší je opředené nejvíce záhadami a obdařené nejstaršími památkami? Nejspíš řeknete, že Hradčany, Vyšehrad, možná i Petřín. Ve skutečnosti přinejmenším stejnou dávku starých tajemství ukrývá na pohled nepříliš nápadný a málo známý vrch Ládví a jeho bezprostřední okolí.
Hliník je dneska jedním z neobyčejnějších materiálů - ale nabylo tomu tak vždycky. Není to tak dávno, co jej považovali za šperkařský kov. Muž který drasticky snížil jeho cenu, se jmenoval Paul Heroult. Začátkem dubna od jeho narození uplynulo 150 let. S lehkým stříbřitým kovem je ale spojená záhada: opravdu byl Heroult první? Podle některých indicií mohly znát hliník i starověké kultury, přestože jeho získávání vyžaduje sofistikovanou technologii
