Novákoviny

    Kukuřice je rostlina plná záhad a botanici i archeologové se dodnes dohadují o jejím původu. Jen jihoameričtí indiáni měli jasno: byl to dar bohů. Nelze se jim divit, je to například jediná kulturní plodina nemá v přírodě blízké příbuzné a která bez lidské péče nezplaní jako jiné plodiny, ale hned prvním rokem zahyne.

    S kukuřicí je ale spojeno ještě jedno tajemství. Přestože nepochybně pochází z amerického kontinentu a do Evropy se dostala až po Kolumbovi, mnohé nasvědčuje tomu, že se dávno před tím pěstovala v Africe. Zvláštní shodou okolností to bylo v Guinejském zálivu, tedy v těch místech "černého kontinentu" která jsou Střední a Jižní Americe nejblíže.

     Rostlina bílého muže

     Africké kmeny v oblasti Guinejského zálivu pěstovaly kukuřici velmi dlouho, etnografové však nepochybovali o tom, že ji nějakým způsobem získali od Portugalců, kteří si ji přivezli z Ameriky. Měli pro to i důvod: většina místních názvů pro tuto plodinu ji nějak spojovala s bílými muži - a Portugalci byli zcela nepochybně běloši.

    Počátkem 70. let minulého století ale sociální antropolog Mervyn Jeffreys z Univerity of Vitwaterstrand tuto zdánlivě logickou teorii zpochybnil. Posbíral všechny západoafrické mýty týkající se původu kukuřice a zjistil, že po Portugalcích nebo jiných mořeplavcích v nich není ani památky. Všechny naopak naznačují, že kukuřice sem přišla z vnitrozemí, patrně po Nigeru, možná z Timbuktu, legendárního města arabské vzdělanosti. Některé naznačují, že kukuřice, které se v některých místních jazycích říkalo kaba, bylo několik odrůd.

    Mervyn Jeffreys proto došel k závěru, že bílými dárci kukuřice nebyli Portugalci nebo Španělé, ale spíš Arabové nebo Židé ze severu, kteří s oblastí Guinejského zálivu provozovali dálkový obchod. Teorie ovšem má jednu slabinu: neříká, jak k plodině Arabové nebo Židé přišli.

    Už Jeffreys ale naznačil, že je tu něco podivného. Ve své práci, která roku 1971 vyšla v prestižním vědeckém periodiku Current Anthropology, upozorňuje, že mýty západoafrických obyvatel týkající se kukuřice jsou velmi staré a pravděpodobně pocházejí z dob dávno před Kolumbem. Někdy jsou dokonce součástí mýtů týkajících se stvoření světa. S rostlinou, darovanou mořeplavci nebo kupci to nějak nejde dohromady.

    Egyptská stopa

    Později narazili antropologové na indicie naopak, které naopak naznačovaly, že i samotné Araby přítomnost kukuřice v Africe zaskočila. Například arabské rukopisy pocházející z 10. století tvrdí, že v oblasti, kde dnes leží Libérie a Togo, žil kdysi černošský kmen Kezi, který pěstoval jakési podivné obilí. Vládce kmene přísně zakazoval prodávat je cizincům. Obchod byl povolen jen v případě zrna, které se před tím dlouho máčelo ve vodě a pak sušilo na slunci, takže ztratilo klíčivost. Etnografové zkoumající v oblasti Guinejského zálivu kmen Jorubů zase zjistili, že tito lidé na své keramice odedávna zobrazovali rostlinu nápadně se podobající kukuřici.

    Otázkou zůstává, kde by se kukuřice v Africe vzala. Ani jihoameričtí indiáni, ani černoši z Guinejského zálivu neměli plavidla, která by byla schopna překonat Atlantik, a tak se většina vědců k prastarému původu východoafrické kukuřice staví spíše chladně. O to nadšeněji tuto hypotézu přivítali zastánci existence Atlantidy. Existují ale i jiná možná vysvětlení.

obr: Mayský bůh kukuřice. Kukuřici získali dosud neznámým způsobem Indiáni v Americe a stejně záhadně se zřejmě ještě před Kolumbem dostala i do Afriky.

     Jedno z nich naznačil už Mervyn Jeffreys. Ze severu Afriky odedávna vedla do oblasti Guinejského zálivu bohaté na zlato a otroky frekventovaná obchodní cesta. Dodnes je ve zdejších mýtech možné vysledovat vlivy starého Egypta, například v častém uctívání hvězdy Sirius. Ve faraónském Egyptě také byly nalezeny stopy po kontaktech s Amerikou, včetně přítomnosti amerického nikotinu v mumiích. Pokud se tedy mohl dostat tabák k Nilu, nelze vyloučit, že stejnou cestou přišla kukuřice k Nigeru. Plavby Egypťanů do Ameriky se ale nepodařilo přesvědčivě dokázat. Jiná hypotéza proto počítá spíš s dosud neznámou námořní civilizací, která předcházela říši na Nilu i předkolumbovské kultury Ameriky.

    Potíž je v tom, že kontakty Egypta s Amerikou zatím uznávají spíš badatelští dobrodruhové typu Thora Heyerdahla než "oficiální" akademická věda. A neznámá námořní civilizace zas má tak blízko k Atlantidě, že vědec dbalý své pověsti se na ni bojí i jen pomyslet. A tak kukuřice v Guinejském zálivu zatím zůstává jednou z nerozluštěných záhad minulosti.

Jan A. Novák

psáno pro Hospodářské noviny

You have no rights to post comments