Novákoviny

Záhadný kruhový val u Dobříše obehnaný vodním příkopem. Uvnitř zřejmě nikdy nic nestálo, z obranného hlediska nedává smysl, protože stojí těsně pod návrším, které ho převyšuje. Průchody ve valu snad mají jakousi astronomickou orientaci, ale bylo by třeba to důkladně přeměřit.

V 60. Letech minulého století svět zaplavila vlna pozorování neidentifikovaných létajících objektů – UFO. Poněkud stranou pozornosti zůstalo svědectví argentinského občana Wilfredo Arévala. Nehodilo se do krámu, protože nelíčilo piloty podivných strojů jako mimozemšťany, ale jako obyčejné lidi. A nápadně upomínalo na historky o diskoplánech, které měly být za války vyvíjeny v Praze.

Anatolij Klimenko je jedním z klasiků ruské ufologie, jehož zájem o podivné objekty na obloze se zrodil už během druhé světové války. Což na první pohled možná nevyvolá žádný ohromující dojem, jenže někdejší SSSR byl svět, v němž se netradiční cesty myšlení krutě nevyplácely. Sovětský občan měl budovat, bojovat a umírat - a ne koukat, co kde lítá. Tím spíš, že hodně z toho co lítalo, bylo z větší části tajné. Nelze přitom popřít, že ruští letečtí konstruktéři se nebáli chodit nevyšlapanými stezkami, takže možná občas opravdu i bylo na co koukat. Klimenko je také autorem podivného svědectví, které se od běžných popisů UFO nápadně odlišuje.

Snad všechny staré civilizace měly báje o tajemných učitelích přicházejících z oceánu. Jak si vysvětlit, že báje o moudrých vodních lidech existují po celém světě? Zatímco třeba v Japonsku to byl žabí muž Kappa, tak podle sumerských bájí zjevila lidem veškerou možnost vodní bytost zvaná Oannes. Na některých vyobrazeních se podobá kříženci člověka a ryby a podle jiných popisů se ze všeho nejvíc podobala ponorce.