Megalitické stavby představují jednu z největších záhad minulosti. Je to také proto, že jejich tajemní stavitelé u nich obvykle nezanechali žádné další stopy, které by je umožnily blíže identifikovat. Existují však i málo známé výjimky, z nichž nejvýznamnější asi je irská mohyla Knowth u řeky Boyne nedaleko Dublinu. Je sice mnohem méně slavná, než populární Stonehenge, v mnoha ohledech však je ještě záhadnější. Mimo jiné i proto, že v ní vědci našli bohatou kolekci uměleckých předmětů, rytin a dalších symbolů, které jakési svědectví o časech svého vzniku zřejmě nesou. Bohužel je však zatím neumíme rozluštit.

Publicista Stanislav Motl je známý z Reflexu a z televize díky důkladně dělaným reportážím, a tak jsem se na jeho knihu Strážce brány o tajemství jihlavských katakomb docela těšil. Dalo se čekat, že po podivnostech v podzemí Jihlavy půjde přinejmenším stejně zarputile jako po neuzavřené nacistické minulosti a že se o tomto fenoménu tedy konečně něco podstatného dovím. Těšil jsem se o to víc, že kniha Jaroslavy Svrčkové na stejné téma ("Záhada jihlavského podzemí aneb Čí rozmar prožíváme?") byla spíš chaotickou subjektivní výpovědí, než informací na dané téma. Ale ani tentokrát to bohužel nedopadlo o moc lépe.

Trvalý dohled nad každým pohybem občana je snem všech diktátorů - ale nejen jich. Nepohrdli by jím ani mnozí politikové, kteří se považují za demokraty, tajné služby všech režimů nebo podnikatelé. Elektronika, internet a bezdrátové komunikace svět neustálého fízování přibližují.

 V Orwellově slavném románu 1984 patří k nejznámějším momentům scéna, kdy hlavní hrdina Winston Smith odbývá povinné cvičení před televizní obrazovkou. "Winstone, nepokrčuj kolena!" upozorní ho náhle přístroj. Hláška "Velký Bratr tě vidí!" se stala okřídlenou - a není vyloučené, že čas, kdy se i tato sci-fi uskuteční, už není daleko. Pokud už v něm nežijeme. 

V pátek 1. ?íjna skon?il Mezinárodní astronautický kongres v Praze, jedna z nejprestižn?jších letošních konferencí u nás - a jen zázrakem nešlo o další ?eskou mezinárodní ostudu. Na akci s rozpo?tem v ?ádu milión? poskytl stát prost?ednictvím ministerstva školství jen 300 tisíc korun, tedy asi tolik, kolik nás stojí prebendy jednoho ministra za pouhý m?síc. Kongres se nakonec uskute?nil díky mimo?ádnému nasazení organizátor? a sponzoringu soukromých firem - nikoliv ?eských. Ale i tak to ob?as bylo znát. Tiché poznámky "unbelievable" nad vybavením a službami tiskového centra nap?íklad nešlo p?eslechnout a totéž asi leckoho napadlo nad webem akce, kde se ?as zastavil týden p?ed zahájením kongresu. Obzvláš? pikantní p?itom je, že podle tiskových materiál? záštitu nad akcí držel prezident Václav Klaus a primátor Pavel Bém. Nikomu nejspíš nevadilo, že tam nebyli osobn?, co bychom ostatn? cht?li od prezidenta, jemuž radí ?lov?k, který se nevyvinul z primát?. Víc ale vadí, že si takto d?lají reklamu na ú?et t?ch, kdo se o kongres opravdu zasloužili. Zvláš? když si ješt? p?ipomeneme n?které podniky, jejichž financování radnici Pavla Béma žádné problémy ned?lalo. A aby t?ch podivností nebylo dost: zástupci ?eské kosmické kancelá?e odmítli o financování kongresu podat jakékoliv informace.

Jan A. Novák

Psáno pro Hospodá?ské noviny

Nobelovu cenu za chemii včera obdrželi Američan Richard F. Heck a japonští vědci Ejči Negiši a Akira Suzuki. Oficiální zpráva Nobelovského výboru ocenění zdůvodňuje jejich přínosem k výzkumu reakcí používaných při syntéze organických látek, kdy se jako katalyzátor používá paládium.

Na první pohled poněkud odtažitá problematika má ve skutečnosti velký význam pro výrobu nových léků, materiálů pro elektronický průmysl a v dalších oborech. Umožňuje totiž v průmyslovém měřítku opakovat procesy, které používají živé organismy při syntéze celé řady látek. Vzácné sloučeniny, které by se z přírodních zdrojů získávaly velmi draze, je tak možné vyrábět levně.

V?era Nobelovský výbor Švédské královské akademie vybral letošní laureáty Nobelovy ceny za fyziku. O nejprestižn?jší v?decké ocen?ní se d?lí Andrej Geim a Konstantin Novoselov z University of Manchester. Získali jej "za pr?kopnické experimenty týkající se dvourozm?rného materiálu grafen", jak ?íká oficiální zd?vodn?ní.

P?estože pojem "grafen" je dnes širší ve?ejnosti skoro neznámý, v budoucnu možná bude jeden z nejfrekventovan?jších. Je to totiž materiál, který by mohl doslova prorazit hranice toho, co se dnes považuje za nemožné. Grafen je jednoatomová vrstva uhlíku uspo?ádaná do šestihranné struktury podobné v?elímu plástu. Její vlastnosti jsou šokující: má velmi vysokou elektrickou vodivost, elektrony se v n?m pohybují prakticky rychlostí sv?tla, je pr?hledný a p?itom absolutn? nepropustný pro plyny -  a také jde o nejpevn?jší známý materiál - je 200krát pevn?jší než ocel.

P?ibližn? ?ty?i milióny lidí žije jen díky letošnímu laureátovi Nobelovy ceny za medicínu a fyziologii Robertu G. Edwardsovi. Je totiž autorem metody um?lého oplodn?ní „in vitro“ - po?etí ve zkumavce.  Edwards si díky své metod? vysloužil p?ezdívku Otec všech d?tí ze zkumavky. Ve výzkumu mu pomohl  britský gynekolog Patrick Steptoe, ten však roku 1998 zem?el, takže podle pravidel Nobelovského výboru mu cena nem?že být ud?lena.

„Více než deset procent všech pár? je neplodných, což pro mnohé z nich p?edstavuje celoživotní psychické trauma,“ uvádí se v oficiálním zd?vodn?ní výb?ru letošního laureáta Nobelovy veny za medicínu a fyziologii. „Teprve metoda vypracovaná Edwardsem, umožnila neplodnost ú?inn? lé?it.“

Zase za?íná každoro?ní týden ud?lování Nobelových cen - a první laurteát už je znám: za medicínu a fyziologii nejprestižn?jší v?decké ocen?ní dostal  Robert G. Edwards z University of Cambridge. Zd?vodn?ní: za výzkum um?lého oplod?ování "in vitro" - Edwardsovi  se proto také p?ezdívá  "otec všech d?tí ze zkumavky".  Mimochodem, narodilo se jich už asi 4 miliony. Zítra bude vyhlášena cena za fyziku, ve st?edu za chemii, ve ?tvrtek za mír (to zas bude...) a v pond?lí za ekonomii. Ve?er se tu k dnešnímu laureátovi snad vrátím podrobn?ji.

Český vynálezce byl odjakživa spíš nepraktický snílek. Zatímco v Anglii, Německu nebo USA čerství majitelé patentů obratem zakládali úspěšné firmy, zdejší koumáci měli víc důvodů své nápady proklínat než blahořečit - hlavně proto, že čekali, kdy je někdo objeví a finančně zajistí. K nečetným výjimkám patřil František Křižík.

Český Edison - to je přívlastek, který František Křižík neobdržel jen proto, že se narodil ve stejném roce jako slavný vynálezce žárovky. Podobností bylo mnoho, především ale oba soudili, že vynálezce má stát v čele vlastní firmy. Jen tak může financovat svojí další práci, aniž by ho někdo připravil o výsledky. Křižík byl jedním z mála českých vynálezců 19. století, který tento edisonovský styl dokázal uplatnit v praxi.