Novákoviny

    Britského fyzika Stephena Hawkinga asi není třeba představovat - jak už to tak chodí, víc než jeho teorie ho proslavilo tělesné postižení a tak trochu i knihy, kterými fyziku a kosmologii dokázal přiblížit milionům laiků. Je také pověstný odvážnými prohlášeními, například o tom, že inteligentní život ve vesmíru určitě existuje, že biotechnologickému vylepšování člověka se nevyhneme a že pokud chce naše civilizace přežít, musí se vydat ke hvězdám. Teď k nim prostřednictvím The Times přidal další: při svém bádání dospěl k závěru, že ke stvoření vesmíru a člověka nebylo zapotřebí Boha. To jistě hodně lidí nadzvedne, a někteří ultrakonzervativci možná pomyslí i na zápalky a hranici dobře proschlého dříví, ale netřeba se unáhlovat. Za prvé proto, že Hawking netvrdí, že Bůh neexistuje, ale jen to, že se bez něj obejdou fyzikální zákony, což koneckonců není nic objevného. A za druhé proto, že Hawkingova mediálně vděčná prohlášení přicházejí vždy před vydáním nějaké jeho nové knihy (v tomto případě The Grand Design). Takže nejde ani tak o Boha, jako spíš o marketing.
Jan A. Novák

Vědců opravdu světové úrovně v malé České republice tradičně není mnoho – a od neděle jich je ještě o jednoho méně. Když po dlouhé těžké nemoci zemřel teoretický fyzik Jiří Niederle, odešel v něm mimo jiné významný spojovací článek mezi zdejším jaderným výzkumem a špičkovými světovými pracovišti nukleární fyziky, především evropským střediskem CERN, v níž nějaký čas působil i ve funkci viceprezidenta. Kromě vlastní vědecké činnosti je proto spojován především s budováním mostů mezi českou a světovou vědou. „Ministr zahraničí akademie věd“ se mu také říkalo – a nebylo to ani moc přehnané.

    "Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným," komentuje deštivé počasí Antonín Dúra ve Vančurově románu Rozmarné léto. Když intenzívní deště vedou k povodním, je to už nešťastné hodně. Přinejmenším stejně nešťastné ale je také časté tvrzení, že jde o nový jev. Několikaletá období častých povodní jsou totiž v našich podmínkách běžná.  Laik si to uvědomí sotva, pokud ale o výjimečnosti současných povodní mluví odborníci, pak buď s jejich odborností něco není v pořádku, nebo účelově lžou.    

    Staré námo?nické legendy se ob?ími lidožravými hlavonožci jen hemží, v?da je ale dlouho nebrala vážn?. D?kaz? o jejich existenci ale postupn? p?ibývalo. P?esto o nich dnes stále nevíme o moc víc, než to, že v hlubinách oceánu tito d?siví predáto?i opravdu žijí.

    "Je to, jako kdyby na vás úto?ila výv?va," popisuje st?et ?lov?ka s velkou chobotnicí romanopisec Victor Hugo v knize D?lníci mo?e. "Zápasíte s prázdnotou, která se pohybuje... Zví?e na vás spo?ívá tisícerými ohavnými ústy, netvor se spojuje s ?lov?kem, ?lov?k splývá s netvorem. Ztrácíte se v tomto p?ízraku. Tygr vás m?že jen pohltit, chobotnice - strašná p?edstava - vás vst?ebává. Táhne vás k sob? a do sebe a vy, spoutáni, p?ilepeni, bezmocní, cítíte, jak jste zvolna vyprazd?ováni do toho p?íšerného pytle, který je t?lem netvora. Být zaživa sežrán je hrozné, ale být zaživa vypit - n?co tak strašlivého nelze v?bec slovy vylí?it."