Novákoviny

    Otázka jak se lidé oddělili od zvířat, nepřestává vzrušovat laiky i vědce - zrod rodu Homo stále ještě skrývá řadu záhad. Američtí antropologové nyní přinesli důkazy, podle kterých na zadních nohách chodili už před 6 miliony let první příslušníci linie, která vede až k nám. 

    "Až dosud nebylo jasné, jak moc se naši přímí předkové odlišili od opic v počátečním stádiu naší vývojové linie," vysvětluje antropolog Brian Richmond z George Washington University. "Především jsme s jistotou nevěděli, kdy vlastně začali chodit vzpřímeně. "Naše výsledky ukazují, že chůze po dvou nohách je stará už šest milionů let. Už první příslušníci naší vývojové linie se tedy od společných předků s opicemi nápadně odlišili."

    Američtí vědci k tomuto zásadnímu poznatku dospěli na základě analýzy kosterních pozůstatků pravěkého primáta druhu Orrorin tugenensis. Žil na naší planetě před přibližně 6 miliony lety, tedy právě v době, kdy se evoluční linie lidí oddělila od šimpanzů.

    Nový supertěžký prvek uměle vytvořil mezinárodní tým vědců z USA a Ruska. Jde o transuran, který zaujímá 117. místo v periodické tabulce prvků, v místech tzv. ostrova stability - oblasti, v níž se nacházejí atomy, které se rozpadají pomaleji, než by odpovídalo jejich hmotnosti. I tak se ale atomy, jejichž vytvoření trvalo půl roku, rozpadly za několik desítek milisekund. Prvek dostal prozatímní název ununseptium. Je sice poslední objevený, ale nikoliv na posledním místě periodické tabulky prvků. Prvek s atomovým číslem 118 byl vytvořen už roku 2004 a jmenuje se ununpentium.

    Na první pohled to vypadá jako scéna z nějakého fantastického filmu. Skupina badatelů v těsné podzemní kobce obléká oranžové skafandry vybavené dýchacími přístroji, pak otevírají hermetický uzávěr - a za ním se objeví jeskyně vyhlížející jak zhmotnění snu šíleného mineraloga. Všude kolem ze skalních stěn trčí gigantické krystaly velikosti rodinného domu.

Takhle nějak ve starém kultovním filmu vypadala planeta Krypton, z níž pocházel Superman. Nebo pohádkové krystalové jeskyně, které ve svých fantastických románech Cesta do středu Země a Hvězda jihu líčil zakladatel žánru sci-fi Jules Verne. Jenže tohle není kulisa pro film.

    Představte si setkání s pavoukem dlouhým 40 centimetrů - právě tak velký byl největší trilobit žijící v pravěku na území České republiky. Má vědecké jméno Parahomalonotus novaki, které dostal po jednom z nejvýznamnějších českých paleontologů Otomaru Novákovi. Pocta není nijak náhodná: Novák byl jediným přímým žákem slavného Joachima Barranda.   

Joachim Barrande je u nás po zásluze známý, přestože se proslavil v oboru tak zdánlivě nepraktickém, jako je paleontologie, tedy studium pravěkého života. I díky němu jsou u nás dávno vyhynulí trilobiti mnohem populárnější než leckteří současní tvorové. Po Barrandovi se jmenuje část Prahy, významný vltavský most a celé geologické souvrství.

Jeho přímého žáka Otomara Pravoslava Nováka ale kromě odborníků nezná skoro nikdo. A přitom právě jeho si Barrande vyvolil jako korunního prince: měl se stát dědicem vědeckého odkazu francouzského paleontologa a pokračovatelem jeho díla. Předčasná Novákova smrt sice rozhodla jinak, přesto po sobě tento badatel zanechal velký kus práce při zkoumání pravěku.