Novákoviny

Přestože badatelů přesvědčených o dávné návštěvě mimozemských astronautů na naší planetě není málo, stále se nedaří najít takový důkaz, který by definitivně přesvědčil všechny pochybovače. Hledání proto pokračuje - ale na která místa naší rozlehlé planety se soustředit především? Mnohé nasvědčuje tomu, že největší naděje na nalezení stop mimozemšťanů je na rovníku.

Už Sherlock Holmes věděl, že zločin lze nejlépe odhalit tak, že se vžijeme do způsobu uvažování pachatele. Ale zatímco padouši z románů jsou obyčejní pozemšťané, kteří mají s detektivem - chtě nechtě - mnoho společného, psychika mimozemšťana nám může být o poznání vzdálenější. A přece zde existují styčné body: navigátor cizí kosmické lodi se musí řídit stejnými fyzikálními zákony, jako jeho pozemský kolega. Díky tomu by bylo možné vystopovat i případné památky na návštěvu (nebo návštěvy) astronautů z hvězd.

Dveře do vesmíru

Ať už se mimozemšťané dostanou do blízkosti naší planety jakýmkoliv způsobem, sotva lze předpokládat, že přistanou přímo na jejím povrchu. Svou kosmickou loď, základnu nebo jiná zařízení si nejspíš ponechají ve vesmíru - možná na oběžné dráze kolem Země, ale třeba i kolem Slunce nebo u jiné planety či měsíce. Existuje k tomu celá řada dobrých důvodů. Stálá základna ve vesmíru je například bezpečnější a umožňuje snadno zkoumat i jiné planety.

obr: Enegeticky nejvýhodnější cestou do vesmíru je kosmický výtah.  Ten lze postavit pouze na rovníku

Především je ale energeticky nesrovnatelně výhodnější přistávat na povrchu planety s malými výsadkovými prostředky než s rozměrnou mezihvězdnou lodí. Dá se sice předpokládat, že případní mimozemšťané disponují vydatnějšími energetickými zdroji než my, přesto se budou snažit používat ten nejúspornější způsob dopravy mezi oběžnou drahou a povrchem - kdyby pro nic jiného, tak už jen proto, aby ochránili ekosystém navštívené planety. A nejúspornější spojení Země - vesmír lze uskutečnit pouze na jediné pomyslné čáře, jíž je rovník. Tam se totiž nejsilněji projevuje odstředivá síla, která působí proti gravitaci.

Od dob, kdy prý Galileo Galilei cestou od inkvizičního soudu vzdorovitě prohlásil "A přece se točí", už uplynulo pěkných pár staletí. Dnes už o faktu zemské rotace pochybuje jen málokdo. Pro kosmonautiku má toto otáčení Země význam jakýchsi dveří do vesmíru: odstředivá síla, která takto vzniká (laicky řečeno) pomáhá raketám nahoru.

Velké kosmodromy sice jsou od rovníku většinou dost vzdálené, ale to má politické důvody - kosmické supervelmoci se snaží mít tato drahá a strategicky významná zařízení na svém území. Výjimkou je například "evropský" kosmodrom Kourou ve Francouzské Guayaně, nebo plovoucí odpalovací plošina Sea Launch.

Na pólech je dodatečný efekt odstředivé síly pro vynášení kosmických nákladů samozřejmě nulový, zatímco maximálních hodnot dosahuje na rovníku. Zde tedy lze se stejnou raketou a stejnou spotřebou pohonných hmot vynést do vesmíru největší náklad. Tato podpora není nijak zanedbatelná - jde až o desítky procent užitečného nákladu.

Rovník ale má z hlediska astronautiky i jiný význam: právě nad ním leží geostacionární dráha. Aby se družice udržela na kruhové oběžné dráze kolem Země, musí se pohybovat první kosmickou rychlostí, která je 7,9 km/s (28 459 km/h). Když umístíte satelit ve výši 36 000 kilometrů nad rovníkem, rychlost jeho pohybu se srovná s rychlostí otáčení povrchu pod ním - družice bude trvale "zaparkována" stále nad stejným místem povrchu naší planety. Na geostacionární dráze se dnes rozmisťují především telekomunikační a televizní satelity. Technicky vyspělejší mimozemšťané by pro tuto polohu ale jistě měli i řadu dalších využití.

- - - - - - - - - - - - - - -

UPOZORNĚNÍ:

Text je ukázkou z knihy Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus

- - - - - - - - - - - - - - - 

Jedním z nich by mohl být tzv. kosmický výtah. Stačí totiž spustit z geostacionární dráhy k povrchu dostatečně dlouhé a pevné lano, aby po něm šlo vynášet do vesmíru náklady s relativně velmi malou spotřebou energie. Donedávna byl kosmický výtah pouze jedním z témat vědeckofantastické literatury (například slavný román Rajské fontány od A. C. Clarka) nebo teoretických studií, dnes však o této možnosti vědci uvažují již také prakticky. Pokroky nanotechnologie, díky nimž lze manipulovat i jednotlivými atomy, dávají naději na vývoj uhlíkových nanotrubic, které by jednou mohly být základem dostatečně pevného a přitom lehkého a tenkého lana.

Záhadné stopy pod geostacionární drahou

Některá místa na rovníku by byla pro zřízení "kosmického nádraží" obzvlášť vhodná. Jde zejména o vysoká pohoří, která ušetří nejen několik kilometrů cesty do vesmíru, ale především pohyb nejhustšími vrstvami atmosféry. Mimořádně slibně z tohoto hlediska vypadají především náhorní planiny peruánských And ležící ve výšce až 4000 metrů.

obr: Nedaleko od rovníku jsou mimo jiné i legendární "přistávací dráhy" na planině Nazca v Peru

Možná je to jen náhoda, že právě zde je největší koncentrace záhadných archeologických artefaktů, jejichž účel, způsob vybudování i původ dosud představují pro archeologii obtížně vysvětlitelnou hádanku. Například jen několik stupňů jižně od rovníku leží v Andách jezero Titicaca se záhadným kultovním místem Tíwanaco, nebo známá planina Nazca s gigantickými obrazci viditelnými pouze z výšky. Podobnost některých z nich s přistávacími drahami pro letadla a kosmické raketoplány je více než nápadná. Na relativně nedalekém mořském pobřeží pak je do skály vytesán 270 metrů vysoký obrazec jakéhosi trojzubce...

V Andách se poblíž rovníku ale nachází i mnoho dalších záhadných objektů. Patří mezi ně třeba stovky děr vyvrtaných do skal poblíž Limy a tvořících jakousi gigantickou "děrnou pásku" - rovněž viditelnou pouze z výšky. Téměř přesně na rovníku leží pak Údolí soch - přírodní galerii ve výšce 1800 metrů, v níž se nachází několik stovek obrovských kamenných soch zobrazujících fantastické bytosti.

Podobné hádanky minulosti ale leží i v jiných oblastech nepříliš vzdálených od rovníku. V Tichomoří to je například Nan Madol - podivné město vybudované kýmsi neznámým v moři na umělých ostrovech vytvořených z gigantických čedičových balvanů. Podle některých zpráv se pod hladinou jeho lagun nacházely sarkofágy zhotovené z platiny, obtížně zpracovatelného kovu, který "oficiálně" objevil až novověk a který se taví při 1773 stupních Celsia...

A tak bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Nakupení záhadných stop pod geostacionární drahou ještě není důkazem přítomnosti mimozemšťanů - ten by mohl přinést pouze další výzkum. Pokud případní návštěvníci neměli dobrý důvod, proč po sobě důkladně zamést stopy.

Jan A. Novák

You have no rights to post comments