Kamenní astronauté z La Venty
- Kategorie: Záhady
- Vytvořeno 20. 4. 2011 13:24
Tajemná kultura Olméků se vynořila ve Střední Americe na počátku prvního tisíciletí př. n. l. Zůstalo po ní nespočet uměleckých děl, zdaleka nejslavnější ale jsou monumentální busty mužů s negroidními rysy v jakýchsi přílbách, "astronauté z La Venty". Příznivci Ericha von Dänikena v nich vidí návštěvníky z vesmíru, ale i archeologům zamotaly hlavu - kde se před třemi tisíciletími vzali černoši na druhé straně Atlantiku?
Olmékové byli první, kdo v této oblasti vytvořili civilizaci. Teprve z ní se odvíjely další slavné kultury: Mayové, Toltékové a Aztékové. Sami Olmékové se však za vynálezce své civilizace nepovažují. Podle nich jim ji totiž přinesli bohové v podobě jaguárů, kteří zpočátku také vládli jejich městům. Gigantické hlavy pak jsou podle některých archeologů právě spodobněním těchto bohů...
Tesáno pro věčnost
Pohled do tváře obrovské sochy v La Ventě božské asociace příliš nevyvolává - spíš se vybaví vzpomínka na brutální tváře hvězd některých moderních sportů. Udivuje spíš technické provedení. V La Ventě (mexický stát Tabasco) a v dalších okolních lokalitách se takovýchto monumentálních kamenných hlav našla celá řada a největší z nich váží přes 20 tun.
Všechny jsou zhotoveny z čediče, který představuje jeden z nejhůře opracovatelných, ale také nejtrvanlivějších materiálů. Není pochyb o tom, že tajemní autoři pracovali pro věčnost: nelitovali úsilí na to, aby informace, kterou do kamene uložili, přetrvala celá tisíciletí.
obr: "Astronaut" z La Venty
O tom, že výběr materiálu byl významný, svědčí i další okolnosti, především vzdálenost ložisek čediče od hotových soch. Hornina pochází z Tuxtlanských hor, které od sídlišť Olméků leží vzdušnou čarou přibližně 80 kilometrů. Skutečná vzdálenost transportu členitým terénem musela být ještě o celé desítky kilometrů delší. I tím se sochařská činnost Olméků podobá záhadnému úsilí jiných dávných "kamenických" kultur.
Jakou informaci považovali za natolik důležitou, že musela být vytesána do nejtvrdšího kamene a poslána po proudu času, bez ohledu na námahu, náklady a oběti?
Černoši na špatném místě
Klasická archeologie nejčastější vidí souvislost s kultovními míčovými hrami, které provozovaly některé indiánské kmeny Střední Ameriky. V té době však nešlo o masovou zábavu, jako dnes, ale o náboženskou záležitost, při níž však byli hráči vítězného družstva rovněž povýšeni na bohy. Dělo se tak ale poněkud jinak než dnes - a současným sportovním hvězdám by se to asi nelíbilo: zápas končil rituální popravou.
Představa tesání portrétů sportovních hvězd do kamene není cizí ani dnešní době, přesto tato hypotéza nevysvětluje nadlidské úsilí, které přeprava suroviny a opracování primitivními nástroji představovalo. Síly, které na to tehdejší společnost vynaložila, musely chybět jinde, což mohl ospravedlnit jen mimořádně závažný důvod.
obr: Odkrývání kamenné hlavy
Klasická hypotéza se nepokouší objasnit ani africké rysy ve tvářích soch. Odvážnější archeologové proto opatrně připouštějí možnosti jakýchsi mezikontinentálních kontaktů v prvním tisíciletí př. n. l. Tomy by nasvědčovaly i další projevy olméckého umění, například slavná soška "veslaře z La Venty" - bílého muže s vousy v evropském stylu.
Jan A. Novák
Psáno pro Hospodářské noviny