|
 Na třtinovém ostrově Haiti se kdysi vzbouřili černí otroci, vytvořili jakousi parodii na stát a nemajíce elit, dělali si nové. Vůdce se prohlásil císařem a největší gauneři mezi vzbouřenci si navzájem udělovali svérázné tituly, jako třeba markýz z marmelády, vévoda ze šlehačky a podobně. I Česká republika nemá elity, přestože k tomuto stavu dospěla jinak - od roku 1918 se z jejího života postupně vytratila šlechta, Židé, Němci, podnikatelé, intelektuálové a nakonec za normalizace všichni, kdo jen trochu vyčnívali. Proto by snad ani nemělo překvapit, že ten zbytek po nabytí svobody začal budovat parodii na stát - a dokonce si také uděluje parodie na tituly, které zlikvidované elity ctily: v pivním městě Plzeň (a kdoví jestli jen tam) se dá univerzitní vzdělání koupit. Na rozdíl od haitských titulů ty zdejší aspoň zachovaly klasickou podobu, i když třeba takový "doktor za vodou" (před jménem působivá zkratka DrzV.) by duším novodobých zbohatlíků jistě zněl stejně libozvučně, jako hladovým haitským otrokům vysněné pamlsky.
Přesto jsou zprávy z Plzně vlastně lepší, než by se v dané situaci dalo čekat: aspoň se na to přišlo. Teď je ovšem důležité co bude dál. Jestli koupené tituly přestanou platit, viníci budou potrestáni a univerzitnímu vzdělání se navrátí vážnost, pak se kolo dějin pootočilo a snad zase zvolna začneme nabírat kurs směrem vzhůru. Jestli ne, pak Pámbu s námi. Psáno pro Hospodářské noviny, 18. 10. 2009
|
